Téma týdne

Téma týdne: Takový ten pocit

2. června 2014 v 23:52 | Nicole
Takový ten pocit, když vám v hlavě po několika hodinách svitne to, co jste měli říct několik hodin před tím. Nějaká fajnová hláška, odpověď, zpestření situace, nadávka. Vždycky se za to děsně proklínám, protože to, co mě napadne potom, stojí většinou za to! :D
Takový ten pocit, když vám srdce buší nezastavitelně, splašeně, když jste nadšeni a plni energie a máte pocit, že byste zvládli překonat všechny překážky světa a chcete dělat to a tamto najednou.
Takový ten pocit, když potkáte starou lásku a vrátí se vám všechny vzpomínky z minulosti. A v tom horším případě se vám šíleně rozbuší srdce a vy nevíte proč.
Takový ten pocit, když se vaše srdce zdá rozpadnout na milion kousků a už nikdy se neslepit dohromady, když se trápíte kvůli lásce. Ten stav dušení, svírání žaludku a permamentních slz.
Takový ten pocit, když jste introvert a ve společnosti neznámých lidí se vás ptají, proč si neužíváte a vy se jen kocháte pohledem na ostatní, hodnotíte atmosféru, osobnosti a přemýšlíte o milioně různých myšlenkách.
Takový ten pocit, když máte chuť se rozplynout, když vidíte, jak venku brutálně prší a zároveň brutálně svítí sluníčko. Fakt moc rare báječná věc.
Takový ten pocit, když chcete zastavit čas a strávit tu krásnou chvíli tulení, mazlení a pocitu bezpečí a spokojennosti se svou drahou polovičkou co nejdéle.
Takový ten pocit, když jdete po ulici oblečeni jako blázni barevně a nebo až moc výstředně a lidé na vás zírají a mají vás za blázny.
Takový ten pocit, když máte svůj vlastní svět a nikdo neví, jak hezky si v něm žijete a nechcete se probudit. A také vás nikdo nechápe..
Takový ten pocit, když jste sami doma, pustíte si hudbu na plný pecky a jen skáčete a blázníte, dokud se totálně neunavíte.
Takový ten pocit, když si myslíte, že na vás všichni koukají, když vejdete do místnosti plné lidí.
Takový ten pocit, když se chováte jak malé dítě a chcete, aby se o vás všichni starali a zajímali, ale zároveň nechcete, aby vás jako dítě brali.
Takový ten pocit, když vás lidé mají rádi za to, že jim děláte radost, vytváříte úsměv na tváři a obecně děláte jejich život snadnější k žití.
Takovej ten pocit, když se za vás někdo stydí a vy máte chuť začít dělat ještě větší ostudu.
Takovej ten pocit, kdy se máte chuť smát a škodolibovat člověku, kterej se chová uplně dementně. (Nemyslím bláznivě, ale tak, jak by to žádnej člověk nepochopil - chodit pořád někam ven, když je nemocnej už několik měsíců, trápí se kvůli lásce, ale nechce být se svou polovičkou..)
• Takovej ten pocit, když ti někdo pochválí nějakou věc tobě vlastní. :)
Takovej ten pocit, když jste mátohy a celej den nic neděláte, jen sedíte na zadku.
Takovej ten pocit, když jste healer v bg a opačná frakce se na vás zaměří a seběhne jak na supa. :D
Takovej ten pocit, když najdete spřízněnou duši a svět je hned barevnější.
Takovej ten pocit, když jste strůjci svého osudu, páni svého života a nikdo vás nemůže zastavit. :)

Téma týdne: Závislosti

4. května 2014 v 23:09 | Nicole
Ahh, tak dlouho jsem čekala na nějaké fajn téma týdne a ejhle.. je tu!

Takže závislosti.. No, co k tomu? Každej nějakou má, každýho ovládá něco, bez čeho nemůže na tom ošklivém světě být. Ať už to je nějaká osoba, písnička, film, jídlo, spot, hry atd. A jo, většinou je to nepříjemný společník, ale co už, žijem, tak co.

Moje závislosti.. no já jich mám :D
• Sladkosti - sem děsnej sladkoholik, bez denní dávky cukru bych nepřežila den. A navíc dodávaj dobrou náladu.
• Loki - jak jistě víte, tak moje nejnovější závislost. :D Ale tím samozřejmě myslím Toma Hiddlestona!
• Hudba - taky takovej denní šálek kávy. A pořádně nahlas!
• Přítel - ano, nerada to přiznávám, ale je to tak. :D
• Wowko - pořád pořád pořád se mě držííí!
• Maso, a hodně kořeněný!
• Barvy - potrpím si na barevných věcech, ať už to je jídlo, oblečení, zdi,..

A zrovna si nevzpomenu, jestli je nějaká další nebo několik dalších, ale tak to nevadí :D

A jakou máte vy? Stydíte se za nějakou? Dokázali byste si představit život bez vaší závisloti? :)

Téma týdne: Fantazie

2. března 2014 v 22:55 | Nicole
Fantazie je báječná věc. Je to společník, který mne doprovází na cestách životem, které nemusejí být zrovna vždy růžové.
Vždy jsem byla snílek, a představovala si svět jinak než ostatní. V mé šílené mysli jsem si ho přibarvovala pestrýma barvama, domýšlela si různá vylepšení k všedním situacím a představovala si určité lidi na ulici, jaký asi mají osud a kým by byli, kdyby žili v pohádce. Někdy mě z toho až mrazilo, ale bylo to krásné zpestření každodenního nudného světa.
Pořád sním o létání v oblacích, možnosti být neviditelná, číst lidem myšlenky a být hrdinkou, na kterou svět čeká.
Pořád mám očka otevřená dokořán a čekám, jaké nové dobrodružství mě čeká.
Pořád se mě drží dětská zvídavost a chuť prozkoumávat svět.
Fantazie mi pomáhá se vypořádat se vším, co mě potká, dodává mi odvahu a cítím se silnější, když si představím, že jsem. Bez fantazie bych to nebyla já a ani si svět nedokážu představit. Ta možnost utéct do svých představ, do svého vysněného světa, když se proti vám celý svět spikne je prostě.. nenahrditelná.

Téma týdne: Noc

14. ledna 2014 v 19:46 | Nicole
Byla to jedna z těch nocí, kdy si člověk řekne "Ne, teď nechci být sám, chci se přitulit a nebát se větroplesků".
Jak jsem koukal z okna, obdivoval jsem krásu deště, bouřky, blesků a všeho toho světla, které sebou plískanice přinesla. Ovšem nesmím zapomenout na ty hrozné strašidelné zvuky, které k tomu také neodmyslitelně patří. Při každém zahřmění jsem se zachvěl. Chtěl jsem se schoulit do klubíčka, a nebo do něčí náruče. Druhá možnost nebyla možná, a snad vůbec nikdy nebude s tím mým štěstím.
Padla na mě ponurá nálada a smutek. Vzpomínal jsem na krásné chvíle se svými přáteli, na chvíle radosti a štěstí. Kéž by ty dny nikdy neskončily. Kéž by se ode mne každý neodvrátil a nezačal na mě kašlat. Ano jsem introvert a co? Odsuďte mě za to, šikanujte mě, myslete si, že jsem divný. Ale to byla poslední kapka, poslední bolest, co jste mi způsobili.
Pomalu jsem vstal, oblékl se a vyšel z pokoje. Na chodbě byla tma, ale stejně jsem si nerozsvítil. Přítomnost těch strašidelných blesků mne doprovázela, i když jsem šel po schodech dolů. Z háčku v předsíni jsem si vzal bundu, pomalu si ji nasazoval, a přitom koukal z okna ven na tu podívanou. Když jsem otevřel dveře ven, hned mne pozdravil jeden z blesků. "Jo, jsem připravený," řekl jsem s nadšením a nasadil svůj ďábelský úsměv. Vykročil jsem s odhodláním a dalších několik minut mi trvalo, než jsem došel na obrovské pole, které je hned za naším domem. Celý zmáčený jsem chvíli jen tak stál a čekal, co si pro mne tohle počasí připraví. "Jsem tu! Jsem tu a čekám! Jen si pro mě pojďte!" křičel jsem do hromobití. Zahleděl jsem se do černé oblohy a v tu chvíli to přišlo. Blesk z čistého černého nebe. Projel celým mým tělem a já chvíli cítil vibrace, které se linuly mým tělem, horko a poté jen pocit lehkosti a svobody. Vznesl jsem se, a najednou jsem na zemi viděl ležet své tělo. Vypadalo tak.. bezvládně. A právě tehdy jsem si uvědomil, že můj život plný trápení a smutku skončil. Že už není nic, co by mne trápilo, žádní lidé, co by se mi posmívali.
A teď s pocitem osvobození letím výš a výš a těším se, co mne tam za těmi obláčky čeká. "Jsem volný!"

Téma týdne: Češi

14. prosince 2013 v 19:16 | Nicole
I přes to všechno, jak máme neschopný politiky, malej a neznámej stát pro zbytek světa, jsem ráda, že jsem Češka. Žádná jiná národnost nemá na povahu Čechů. Na tu jejich typickou domáckou usedlou povahu.
• Vždycky, když jedou na výlet nebo dovolenou, tak si navaří kupu řízků na cestu. To je typický, podle toho se poznaj správný Češi. Dobře, najdou se i tací z nás, kteří to nesnáší, ale přiznejte si - je to pravda a patří to k nám.
• Důležitou součástí jejich obědů a večeří jsou knedlíky. Knedlíky se zelím plněný masem, svíčková, sladký knedlíky.. prostě národní žrádlo prvotřídní kvality. Ostatní nám mohou závidět.
• Neocení jinou kuchyni než tu českou. Se slovy "Jsi se vy*rat, tohle žrát nebudu, to není jídlo." odmítnou i italská, francozská nebo jiná jídla, která si lidé jinde na světě chválí. (A zrovna mám před očima tu scénu ze "Slunce, seno erotika", když je Italové pohostili. A vůbec tenhle film krásně ukazuje tu naší bezva povahu)
• Pořád se nám něco nelíbí, stěžujem si, hádáme se, jsme nespokojení. Závidíme ostatním úspěch, za zádama pomlouváme, a s porovnáním s ostatníma národnostma jsme dost nevrlej a pesimistickej stát. Lidé, co potkávám na ulici, se pomalu nedokážou ani usmát a jsou nepříjemný. To na nás nemám ráda, ten negativní přístup.
• Náš jazyk je jeden z nejtěžších na světě. Ale je taky jeden z nejkrásnějších. Můžem si hrát se slovy, tvořit nová, a jak by řekla moje učitelka ze základky "Američané nikdy nedokáží říct krásňoučké červeňoučké jablíčko".
• Jsme považováni za "Národ pivařů", a za to jsem tak nějak hrdá, protože pivo je fajn. A snad i díky pivu o nás ví o trochu víc lidí.
• Máme krásnou architekturu. Tady bych ráda zmínila Prahu, kterou ročně navštěvuje hodně lidí ze zahraničí, a všichni si ji chválí.

Češi jsou prostě fajn. :)
 
 

Reklama