Poets

Báseň Laufeysonova

29. listopadu 2013 v 1:24 | Nicole

Den plný napětí k sobě mne láká,
do města radosti, kde život plyne,
v ten den, kdy se nesmráká,
z místnosti filmové zvuk se už line.
Přicházím blíž, jen nudu zahnati,
a ty už víš, jak srdce mé rozchvěti.
Celá hala do tmy se ponoří,
tvůj příběh zajímavý už začíná,
mé srdce nedočkavostí hoří,
co že vlastně na něj číhá.
Postava překrásná, příchází blíž,
v okovech uvězněná srdci mi vstříct.
Zkoumám tvou osobu, nalézám zalíbení,
i přes tu neshodu pomoci mi není.
Temný jak stín, proradný padouch,
tvůj úsměv ďábelský s pohledem do srdce,
já mám z tebe splín, a ty jak rampouch,
spiklenecky dál a dál útočíš prudce.
Tu hrstku známých, co věřili ti,
co bok po boku bojovali s tebou,
byl to hřích usmyslet si,
že nejsou hodni o náklonnost tvou.
S tvým zlomyslným plánem ovládnout svět,
stát se králem, co bude všechno smět,
vyšel si do světa i proti bratrovi blízkému,
jen kvůli rozmaru malichernému.
Ohlížíš se na minulost a hledáš chyby,
na co mysleli sněžní obři, když tě malého nechtěli.
Nevděčný za otce, který tě vychoval,
bojuješ prudce, jak kdybys nelitoval.
Všechny tvé chyby, tvá temná podstata,
a všechny ty lidi, které jsi zradil,
i když budou v nebi, uvidí na to tata,
všechnu tu bolest, co jsi způsobil.
Tvůj temný šarm i přesto mne láká,
do náručí tvé tělo mé se plouží,
jak říci všem, že jsem ta Nějaká,
která po osobnosti tvé touží.
V srdci mém zůstaneš už na věky věků,
život mi prozáříš, otevřeš oči,
pusu mou roztančíš do obou koutků,
jsi to jen ty, můj krásný Loki.

With Love

27. března 2012 v 21:16 | Nicole
Roses are red, violets are blue
this is another day and i´m still loving you.
This time of passion, fulled by happiness
you make my day and throw away loneliness.
It was said many times
never time to say goodbye.
Every day I love you more and more
i wouldn´t have noone else anymore.

Námluvy

18. října 2011 v 21:34 | Nicole
Na jednom panství, daleko za sedmi horami,
žila dívka spanilá, milá a neměla ochrany.
Její otec, velký král, jehož se tam každý bál,
začal připravovat bál, na který byl každý zván.
Přišlo mnoho umělců, muži urození,
po chvíli se ale zjistilo, že pro ni žádný není.
Každý chalan jest hoden jí, mysliv si, že on je ten jediný,
dav mužů spojen v jediný, vykřikujíc, že sňatek je povinný.
Otec král vstávajíc, ruku jí podajíc,
očka její zavírá a polibek dává na líc.
Její očka roztomilá, její dětskost rozpustilá,
hnedkon teď se rozmyslila, že co udělala, nevěděla.
Stydlivým polohlasem oznámila, že co řekla, nevěděla,
sukni svou si zvedla, hlasem klesla, a do dálky se zahleděla.
Ve dveřích v dálce, dřevem olemovanými,
vyčkává postava, s vlasy kudrnatými.
Dívka nadšena otevírá náručí,
běží chodbou a srdci stěží poručí.
Chlapec krásný, svítí láskou,
najednou je poblouzněn neznámou kráskou.
Očima se setkají, úsměvy si vymění,
na polibek čekají a nikdy při tom nelení.
Ruku jí on bere, za pas objímá
ze srdce se mu dere prosba prosebná:
"Urozený králi, ty, který tu vládneš,
dovol mi pokleknout před tvou dcerou
přišel jsem z dáli a ty jistě uhádneš,
že nevhodní milenci se sem derou.
Já jsem ten, který o ni stojí,
přijmi prosbu mou a učin ji mojí."
Král se poškrábal na čele, žádost pokoumal,
"Co jen se to v tom chlapci bere?", zabloumal.
Jeho prosbu po chvíli přijal, za syna ho vzal
dceru svou mu vydal a dál nestrádal.
Roztomilá dívka s kudrnatým chlapcem v objetí
uvážili jsme, že tohle je překrásná svatba století.

Zpocený zážitek

25. července 2011 v 2:21 | Nicole
Koukám ti do očí, začínám slintat,
tvé tělo oblečené začínám svlíkat.
Dávám ti pusu, lehtám tě jazýčkem,
objímám tě kolem pasu, štípu tě pod tričkem.
Držíš mě pevně a dozadu couváš,
však mě do té postele nakonec dostrkáš.
Vylézám na postel, za tričko tě tahám,
chci tě blíž u sebe, tak vůbec neváhám.
Pokládám se na záda, roztahuju nohy,
očekávám víc, než chloubu tvé osoby.
Potěš mě sebou, zahřej mi tělo,
vzdychej mi do ucha, miluj mé tělo.
Kousám tě do ucha, pak hnedka po druhé,
odměnou mi je tvé vzdychání úmorné.
Líbej mě na krku, pohlaď mi prsa,
miluju tvůj dotyk, jak tělo mé zná.
Miluj mě rychle, pak zase pomalu,
užívej si mne, než já tě zas dostanu.
Role se ujímám, chytám tě za záda,
sedám si na tebe, tak já to mám ráda.
Ovládám tvé tělo, určuji rychlost,
užívám si propojení, využívám moc.
Líbu tě vášnivě, zavírám oči,
užívám si jak tě mám, teď ve své moci.
Blížíš se k vrcholu, pak už chceš přestat,
nechci být surová a za to tě trestat.
Snažím se o vrchol hodný uznání,
znovu se ale chci milovat do svítání.
Pak vzdychneš naposled, rozkoší skolen,
líbáš mě dokola, chlácholíš slovem.
Směješ se na mě, hladíš mi tělo,
to je ten zážitek, co tvé tělo chtělo.
Já vrním úžasem, spokojeně předu,
tvé tělo zpocené jazykem přejedu.
Kousnu tě do rtu, obejmu pas,
spokojeně se schloulím, na spánek čas.

K večeru

18. června 2011 v 0:48 | Nicole
V prázdnem pokoji svou hlavu pokládám,
na stříbrný polštář, jež zahřívati mne má.
Zmocnilá touha, v níž jsem propadlá,
bere mé dotyky a na kusy trhá.

Z očí jak z hodin, sype se z nich,
pozlaceně pískové kouzlo,
jen osud zná ten můj hřích,
že do srdce mého vklouzlo
krásné čiré napětí, jenž duši mi ukouslo.

Na bílém paprsku, měsíce, Luny,
odplouvají bolesti, nakládají čluny.
Sto čirých částiček splývá v jednu,
okolo mne náhle, vidím jen jednu.

Postavu velikou, jak býval jsi,
úsměvy bláhové, co nalhal jsi.
Z tvých očí nádherných, co měla jsem já,
pohledy nádherné, popsat se nedá.

Viděla jsem duši i spoustu zlomených srdcí,
mé srdce krvavé, jenž neznámo tuší.

Bláhově sním a doufám jen, že tohle byl jen přihlouplý sen!
 
 

Reklama
Reklama