Horory

You are judged

20. května 2011 v 22:50 | Nicole
A v tom to přišlo. Bylo to jako rána z blesku. Bum! Bác! A v tu chvíli ležel na zemi. Se šumem křídel ptáků a s výkřiky okolních zděšených lidí, nadešel hrobový klid. Vítr, co narážel do listů stromů, utichl také. Šla jsem k němu blíž. Stála sem nad ním a viděla, jak trpí. Krev mu rychle vytékala z mnou způsobené rány. Bolestné vzlyky se mi linuly do uší a já si užívala to vzrušení. Koutky úst mi cukaly a já se nemohla udržet, abych nepropukla v hurónský smích. S uspokojením jsem stála pořád na místě a pozorovala jeho bolestné pohyby. Pomalu se přestával hýbat. Kaluž krve byla čím dál větší a špinila moje bílé tenisky. S křivým úsměvem jsem mu šlápla na hrdlo. Z úst se mu vydralo bolestné zavýsknutí. Zaklonila jsem hlavu směrem k nebi a vypustila ďábelský smích. Mé oči se se zlostí koukly do těch jeho utrápených. Laškovně jsem se kousla do rtu a tlak na jeho krk jsem zvětšila. Prahla jsem po jeho útrpném výrazu. Poté jsem si na něj sedla a zeptala jsem se ho, jestli se mu to líbí, jestli je to to pravé vzrušení, jaké žádal. On mi pohled neopětoval a zaklonil hlavu. S hlasitým posledním útrpným výkřikem řekl, že mě nenávidí a pak bylo znovu ticho. Po chvíli jsem cítila mokro na noze. Přes mé kalhoty se jeho krev prosákla a já ji začala cítit. S tupým výrazem jsem se koukla na skvrnu a na chvíli jakoby zkameněla. Čas jakoby se zastavil a já se vůbec nehýbala. Vstala jsem a jako bez ducha jsem odešla, nevnímaje okolí.

Vražedný korzet

21. září 2010 v 22:51 | Nicole
Když jsem to psala, měla jsem tendenci psát místo "korzet" "kazajka" :D

 
 

Reklama
Reklama