Hiddlestonerka

Žiju si svůj sen II

6. ledna 2014 v 17:04 | Nicole
Pozorovala ho, jak chodí ze strany na stranu, usmívá se a hýbe rty. Sem tam se na ní koukl a usmál se ještě víc. Ji zaplavil pocit tepla a šťěstí. Když dotelefonoval, beze slov natáhl svou ruku směrem k ní, a věnoval jí další záhadný pohled.
"Takže překvapení?" optala se dívka opatrně.
"Ovšem. Pojď."
Dívka ho vzala za ruku a vyšli z jeho bytu. Ruku v ruce šli po ulici a lidé na ně koukali. Kdoví jestli pro to, že Toma znali, či je uchvátily dívky zářivé červené vlasy.
"Jen doufám, že se ti to překvapení bude líbit. Není to nijak speciálně naplánované, ale tuším, že to není na škodu."
"No.. stačí ti vyjádření, že vše, co uděláš, bude báječný a úžasný? A je jedno co to bude, všechno okolo tebe je kouzelný a speciální. Těším se." Navzájem si pohlédli do očí a usmáli se na sebe.
Cesta trvala okolo deseti minut a už byli na místě. Stáli před starší velkou kamenou budovou. Zatím to nevypadalo nijak zajímavě, snad jen záhadně. Vešli velkými dveřmi dovnitř. Prošli chodbou, po schodech nahoru do velké místnosti. Všude po místnosti se válely kulisy a další takový bordel. Uvnitř bylo asi dalších 20 lidí, co lítalo sem a tam a vypadalo to, že měli opravdu na spěch. Jak ve dveřích uviděli Toma, hned k němu přiběhli.
"Ahoj, Tome! Prosímtě máme tu zmatek, nestíháme, kulisák onemocněl dnes ráno, tak sháníme lidi, co by ho zaskočili. Pár dalších lidí tu taky není a mi nemůžem zkoušet scény. No katastrofa."
"Ah, tak to je mi líto. Ale já jsem tu, tak můžeme začít aspoň s něčím. A jinak - tohle je Nicole, jedna moje fanynka, co teď se mnou tráví několik dní díky té soutěži."
"Eh, co? Jaká soutěž?"
"Ále, taková soutěž, ve který kdo vyhraje, tak se mnou stráví jeden den. Ovšem rozumíme se trochu víc, tak sem jí poprosil, aby zůstala."
"Ou, to zní.. roztomile. Ale už neztrácejme čas a pojďme."
Ten pán byl roztržitý a né moc příjemný člověk. Podle jeho vystupování si dívka myslela, že je to režisér nebo tak něco. A nepletla se.
Tom se na ní otočil. "Pojď, sedneš si támhle k těm žíněnkám, tam budeš mít hezkej výhled."
Dívka šla tedy až na konec té místnosti a sedla si na židli. Chvíli trvaly ještě ty zmatky a pobíhání, ale když ten pán zakřičel, tak se všichni uklidnili a zaujali svá místa. Za několik minut přišel hlouček lidí s Tomem vepředu. Byli oblečeni jako ze středověku. V tu chvíli si dívka byla jistá tím, že ví, co je to překvapení. Sledovat Toma při práci, no nevím, jestli může být něco lepšího. Při přestávkách za ní Tom chodil a povídali si. Také jí představil pár lidí, co s ním tu hru hráli. Jedna žena si sedla vedle dívky a když se představili, tak si začali rozumět a žena jí povídala zážitky, které měla s Tomem.
Po pár krásných hodinách se oba vydali zpátky domů. "Tak jaký z toho máš pocit? Líbilo se ti to?"
"Já.. ani nevím, co říci. Ty jsi byl tak okouzlující, báječně se na tu roli hodíš. Těším se, až uvidím celé představení. A ti lidé jsou taky báječní, s takovým kolektivem by se mi také líbilo pracovat."
"Já jsem taky rád, do práce mohu chodit s nadšením a nikdy tam není nuda."
"To věřím."
"V tomhle oboru potkáš mnoho zajímavých lidí. Jsem rád, že mezi ně mohu patřit."
"Zajímavých lidí? To věřím. Ale ty jsi z nich ten nejzajímavější."
"Ále prosímtě, to jsou silná slova."
"Vůbec ne. Kdo kdy viděl člověka s takovým nasazením, co se pořád usmívá, je společenskej, dělá srandu, je vděčnej za svý fanoušky a udělal by pro ně cokoli. V tomhle tě obdivuju."
"Tak teda děkuju." Podíval se jí do očí s znovu se usmál.

Žiju si svůj sen

14. prosince 2013 v 18:40 | Nicole
Toho rána se probudila na pohovce, na které minulou noc usla. Pomalu otvírala oči, rozkoukávala se a chvíli tápala nad tím, kde že to vlastně je. Posadila se, sundala ze sebe deku, která ji zahřívala, a koukla se směrem ke kuchyňskému koutu. Postava, která tam stála a připravovala snídani, se otočila směřem k dívce.
"Ahh, dobré ráno přeji." řekla postava.
Když dívka poznala, kdo že jí to vlastně pozdravil, myslela si, že ještě pořád sní. Promnula si oči a znovu se zahleděla na postavu. Nemohla uvěřit svým očím. "Emm, dobré." řekla a začervenala se.
"Nechtěl jsem tě budit, tak jsem se snažil být potichu. Doufám, že tě nevzbudilo to cinkání příborů."
"Nene, já jen.."
"Copak je? Spala jsi dobře?" optala se postava se sladkým úsměvem na tváři.
"Ano, ale nějak pořád tápu, co se tu děje. Emm, tohle je pořád sen, že ano?"
"Ale vůbec ne, pročby byl? Ty si nepamatuješ na včerejšek? My dva, film.."
"Bože! Sakra! Tak to nebyl sen? To bylo skutečný?! To si děláš srandu. Já.. oh bože. Omlouvám se ale.. no ty kráso! Já jsem se opravdu probudila u Toma Hiddlestona doma! Aww." udivovala se dívka a s nadšením ve svých očích hleděla do těch jeho.
"Áh, no už to tak bude." smál se Tom a přinášel podnos se snídaní. "Doufám, že proti tomu nic nemáš a snad ti to bude chutnat. Dobrou chuť."
"A ty.. násnídáš se se mnou?"
"Ale jo, to se ví. Jen ještě dojdu pro příbory."
Vypadalo to slibně - volský oka, pár plátků slaniny, pomeranč, cereálie, mléko, džus a pár dobře vypadajích kousků svělýho měkkýho chleba.
"Mmm, krásná britská snídaně. Už se těším!" řekla dívka poté, co zkontrolovala obsah tácu.
Tom přišel k ní, podal jí příbor a sedl si naproti. Pořád se na ní usmíval a ona na něj.
"Mmm, to je fakt něco." řekla dívka a nemohla se nabažit té dobré snídaně.
"To jsem rád." řekl Tom a začal si mazat chléb.
"A ta představa, že takhle si vy Britové žijete každý ráno a pěkně se nacpete. To by se mi taky líbilo."
"No popravdě netušil jsem, že by tě mohla obyčejná snídaně takhle nadchnout. Ale jsem jen rád. A když ti tak chutná, tak to se neboj, zítra tě čeká další příděl."
"Ále, ty umíš ženy hezky rozmazlovat." řekla šibalsky a s upřeným pohledem do jeho očí se usmála.
"No, každá ale nemá ty výhody, jako ty."
"Výhody? Jaké výhody?"
"No tak třeba teď. Kdo může říct, že dneska snídal s Tomem Hiddlstonem? No jen ty."
"Jo ták. No to je pravda."
Zbytek snídaně si povídali a smáli, a zabralo jim to krásnou hodinku. Opravdu si rozuměli na to, že se znají teprve jeden den. Dívka byla nadšena, že její oblíbený herec je teď s ní, a že si s ním takhle báječně rozumí. Chtěla s ním zůstat pořád a báječně se bavit, jako teď.
"A jaký máme plány na dnešek?" zeptala se po snídani dívka.
"No, nech se překvapit." řekl záhadně Tom a šel někomu volat.

Pokračování příště.

 
 

Reklama