Březen 2014

Milé léto, jak já tě...

31. března 2014 v 13:45 | Nicole |  Moje...
Dobře, je sice ještě jaro, ale já tak nějak beru, že v roce je jen léto (teplo) a zima (zima). A dospěla jsem ke krásnému konstrastímu závěru:

"Miluju zimu, nesnáším zimu.
Miluju léto, nesnáším léto."

Asi si říkáte, co to tu píšu za nesmysly, ale je to tak. Miluju zimu, protože je sníh, vánoce, led a taky jedinej čas v roce, kdy mě je teplo, ale zároveň jí nesnášim, protože se mi brutálně zhorší ekzem. Miluju léto, protože je hodně volna, hezký panorámata všude, ekzem se zase naopak brutálně zlepší, že to vypadá, že žádnej sem nikdy neměla, nadruhou stranu mám brutální alergii a je mi děsná zima a připadám si jak blbec, když v parnym teplu nosim mikiny a tak. :D Hold to je můj ošklivý úděl, no.
Každopádně už jsem navštívila párkrát chalupu a bylo to tam báječný, už se těším na první grilovačku, jak se nadlábnem.
A taky se nejvíc těším na výlety na Stéblovou, protože minulej rok to tam bylo taky báječný, tak se počachtáme i tenhle rok. :D
A samozřejmě na Seč, už třetím rokem. ^ (a doufám, že se tam setkám s Arašídem! :D)

Další dávka do wow deníčku

10. března 2014 v 1:44 | Nicole |  World of Warcraft
Tak nějak mi bylo poslední dobou smutno, že na wowku už se mnou nikdo nehraje. Potom, co měl D* s L* problémy a hádky s nějakýma lidma, tak hráli jen tanky. A Káíka to už taky nebavilo. Tak sem si trochu poequipla paladina v icc pro lowky, vyexpila druida na 80 a rozjela denní dávky rhcček, abych nabrala triumphy a frosty a mohla si za ně koupit další zajímavý přírůstky. No ale každopádně D*, L* a aj Káík se zase na wow vrátili a už je to nějakej ten tejden, co raidujem.
Včera jsme byly icc 25 s jednou guildou, co radši menovat nebudu. D* se domluvil s nějakym svym známym, co měl bejt zrovna jeden z RL, a zamluvil tam 4 místa pro nás. Na mumblu jsme ještě kecali o tom, jak ty lidi z jeho guildy jsou suprový, že vytočej 12k a že nevadí, že my točit nebudem, že to tam vytočej za nás. Tak jsme si mysleli, jaký máme zas jednou štěstí na lidi a že nepůjdem s worldem a že dáme třeba už aj konečně LK. Bohužel, zase to byl omyl.. Než měl raid začít, tak sme si museli stáhnout TSko, protože oni mumble nepoužívali, což bylo první takový mínus, že nikdo z nás s tím neuměl a bylo to tam všechno jiný a mě se to tam nelíbilo. :D Ale nakonec sme to zvládli. Tak jsme začali a ano, už hned na začátku trable - o hodinu později, než se mělo jít. Ale to nikoho nenapadlo, že to bude tak děsný. Každopádně abych to shrnula - nebyl to raid, byl to babinec! Né, že by tam byly holky, ale ty RL a ostatní pořád kecali a kecali a prostě o ničem a bylo to únavný.. a raid jako takovej prostě uplně bídnej. 12k tam vytočil jen jeden hunter a ostatní max 10k, takže skutek utek a vychloubali se uplně marně.. Já, D* a Káík sme byli pokaždý v první desítce a někdy i v první pětce v dmg. Každopádně jejich vyhlídky, že dáme LK byly taky bídný. Šli jsme to v kuse skoro 6 hodin a dali sme to, co bysme normálně dali i s worldem, ale za kratší čas. Takže ani Sindra, Prof a LK dole nebyli. Totálně nám to zkazilo náladu a vyšťavilo, takže s nima raid už nikdy! :D
Taky chodíme na IDčka Zul´Gurub na mounty a už se nám jednou poštěstilo, teda - jen L*, protože ho vyhrála! :D A v Tempest Keepu pořád ne a ne padnout fénix :(

Téma týdne: Fantazie

2. března 2014 v 22:55 | Nicole |  Téma týdne
Fantazie je báječná věc. Je to společník, který mne doprovází na cestách životem, které nemusejí být zrovna vždy růžové.
Vždy jsem byla snílek, a představovala si svět jinak než ostatní. V mé šílené mysli jsem si ho přibarvovala pestrýma barvama, domýšlela si různá vylepšení k všedním situacím a představovala si určité lidi na ulici, jaký asi mají osud a kým by byli, kdyby žili v pohádce. Někdy mě z toho až mrazilo, ale bylo to krásné zpestření každodenního nudného světa.
Pořád sním o létání v oblacích, možnosti být neviditelná, číst lidem myšlenky a být hrdinkou, na kterou svět čeká.
Pořád mám očka otevřená dokořán a čekám, jaké nové dobrodružství mě čeká.
Pořád se mě drží dětská zvídavost a chuť prozkoumávat svět.
Fantazie mi pomáhá se vypořádat se vším, co mě potká, dodává mi odvahu a cítím se silnější, když si představím, že jsem. Bez fantazie bych to nebyla já a ani si svět nedokážu představit. Ta možnost utéct do svých představ, do svého vysněného světa, když se proti vám celý svět spikne je prostě.. nenahrditelná.