Srpen 2012

Tři dýně

31. srpna 2012 v 2:12 | Nicole |  všechnomožný...*
Žily byly na velkém poli tři dýně. Né, že by na poli byly samy, ale jen o nich Vám teď chci vyprávět.
Jednoho říjnového dne, kdy už se schylovalo ke sběru dýní na Halloweenský večer, se na poli objevil Dýnový duch. Jako každý rok na něj všechny dýně čekají, aby vybral, které tři dýně budou zachráněny od smrti a poslány do dýňového nebe. Ve vzduchu je cítit to napětí mezi nimy. Slunce již dávno zapadlo a pole osvětluje krásný podvečerní měsíc. Dýňový duch létá nad polem a vybírá své oběti. Náhle mu do oka padnou tři krásně šťavnaté a zbarvené dýně. Snese s k nim, chvíli na ně kouká a pak praví: "Jak asi víte, já jsem Dýňový duch. Jak asi víte, přišel jsem sem dnes, v tento krásný podvečer, abych některé z vás uděla šťastné, abych splnil to, po čem vaše prahnoucí srdce touží a zachránil od každoročních jatek, které vás čekají. Ovšem nic není zadarmo.." Dýně k němu vzhlédly. Prohlíželi si jeho nadřazenost, jeho velikost a jeho jasně oranžovou barvu. Všechny krásně dýňové křivky. Byl ztělesněním té nejhezčí a nejšťavnatější dýně, která může existovat. "Mohu se optat," začala chytrá dýně, "co myslíte tím, že to není zadarmo?" "Echm.." odfrkl si duch, "budu za to potřebovat protislužbu. Do zítřejšího večera potřebuji tyto věci: Deset vrbových větviček, jednu kapradinu a hrst malých kamínků. Jestli mi tyto věci neobstaráte, tak vás nezachráním." S těmito slovy a dýmovým kouřem se vypařil. Dýně na sebe udiveně několik minut koukaly. "A jak to máme asi obstarat, ty senilní blázne?! Nemůžem se přeci jen tak zvednout a jít to sbírat!" rozčílila se nevrlá dýně. "Uklidněme se, přeci musí existovat nějaký způsob, jak to všechno získat. Pohleďte na nebe - tolik krásných poletujících ptáků.. copak oni by nám nemohli udělat tu laskavost a přinést nám to?" "Ty si ale hlupák! Viděl si někdy dýni mluvit s ptáky? To přece nikdo neumí!" "Odjakživa dýně mluví s ptáky, jak jinak by jsme se mohli zachránit, než přes spolupráci s nimi?" Jen to dořekl, už hvízdal na hejno nad nimi. Ptáci se okamžitě slétli dolu. "Čimčarárá copak dýně žádá?" krákali jeden přes druhého. "Potřebovaly bychom donést kapradinu z černého lesa, jestli byste byli tak ochotni." Ptáci bez odpovědi vzlétli na nebe a zmizeli. Byli to hloupí a naivní tvorové a za svou námahu nic nechtěli na oplátku, prostě je to nenapadlo a brali to, jako každoroční povinnost. "Ty brďo, to teda koukám," odpověděla nevrlá dýně "my sme teda nadaní. Mluvit s ptáky. Pche, komu se to podaří.." "Heleďmese! Tu jde mravenec a něco nese." povídá dýně verše. "Zdravím, švarný mravenečku, co takhle kdyby si nám vyplnil jednu prosbičku? Vrbovou větvičku, jen jednu službičku, dones nám desetkrát, vděčni ti budem nastrokrát." Mraveneček zamžoural kukadly a pokrčil hlavu k souhlasu. Spokojené dýně si oddychly. Jestli půjde vše podle plánu, tak budou zachráněny. Chytrá dýně si začala okolo sebe schromažďovat hrst kamínků z okolní půdy, aby měli opravdu vše hotové. S klidným srdcem šli všichni tři spát. Brzy ráno je probudilo hlasité krákání. "Čimčim, jsme tu a máme kapradí z černých lesů," pravili ptáci, dali kapradí vedle hrstky nasbíraných kamínků a zase odletěli. "Už taky bylo na čase!" zakřičí nevrlá dýně. "Děkujeme Vám mockrát." poděkuje chytrá dýně. "To je ten krásný den, kdy Halloween se mu říká, je to jako sen, ve kterém nám srdce tiká. Počítá každou minutu, strávenou naživu, není to jako dát si dobrotu, zvanou dýně na pivu. Zachraň nás prosím, náš malý zachránče, v srdci tě nosím, ty zdatný mravenče." složila ódu dýně verše.
Do dalšího soumraku pořád čekaly na mravenečka, ale on nepřicházel. Zdálo se, že všechny jejich naděje byly ty tam. Najendou vidí bežet v dálce zajíce. Peláší si to pěknou rychlostí až k nim. Celý udýchaný povídá: "Promiňte, milé dýně. Tady máte těch deset vrbových větviček. Chudák mravenec, celou noc sbíral s oddaností větvičky, až upadl a jedna na něj spadla. Teďkon je v nemocnici a všichni se o ně strachují." Jen co to dopověděl, tak celý udýchaný zase odběhl. "Ah ne, copak jen jsme to provedly chudáčkovi mravenečkovi? Je mi z toho smutno, tohle se nemělo stát." smutnila chytrá dýně. Zanedlouho se objevil Dýňový duch. "Tak co, máte to, co jsem požadoval?" "Ah ano duchu, tu to všechno je, jen si to vem." "Ale co tak smutně, milé dýně? Nejste snad rády, že vás zachráním?" "Bylo to toho dne, kdy se má vše změnit. Zachráněné dýně, které chtěly v nebi být. Udatní mravenci teď ho tam křísí, on leží v nemocnici a jeho život na vlásku visí." "Prosím, pomoz mu, nesmí trpět za naše rozmary, za něco, co je tak sobeckého a využily jsme ho jen, abychom z toho něco měly." "Ovšemže, ovšemže. Ale také to nebude zadarmo. Tím, že mu pomůžu, se zříkáte všeho, co jsem vám nabídl. Nebudete posláni do nebe a budete tu v čas té neskutečné vraždy. Souhlasíte?" "Souhlasíme, jen mu prosím pomoz." "Tak budiš."
Nebe zasáhla bouřka, mraky se zbarvily do tmavě modré a tmou probleskávaly blesky. Nadešel čas sklizně. Všechny dýně byly surově vykopány a vykuchány. Nezbyly žádná živá ani zachráněná. Ten rok se stalo něco úchvatného. Tři dýně, které měly v rukou svůj osud, věnovaly svou nabídku k záchraně mravence, který jim byl ochotný pomoci. Na místo toho, aby se přidaly do ráje dýní, zachránil život malému mravenci, který toho poté dokázal v životě velmi dost. Byla to odměna za všechny ty roky, co zvířata pomáhala vždy třem dýním přežit. Dodnes se o těchto dýních mluví v Dýňovém nebi a jsou uctívané.

Neabstinenční týden

5. srpna 2012 v 11:54 | Nicole |  Moje...
Začalo to v neděli 29. července, kdy sme nasedli do auta s taškama jídla a oblečení a vyrazili na Seč. Plné očekávání jsme dorazili na místo. Prohlídly sme si nejdřív chatku, která byla dost luxusní. Ani sme si nevybalovaly, nechaly sme si věci prostě v taškách. Jenom jídlo šlo do lednice a do poliček :D Každá noc byla strávená nad sklenkami vína a zaplým rádiem, občasným trsáním a zpíváním. Dost sme si to užívali. Přes den sme nic moc nedělali, až na vyjížďku lodí, při který sme potkali lochnessku. Ovšem na loď sme pak už nešly, protože zámek byl zrezlej a nešel moc zamknout, tak sme to nechtěly pokoušet. Byly sme se projít aj u vody, Jana šla za babičkou a strávila tam pěknou hodinu a půl :D Hrály sme prší, kvarteto a obávaného černého Petra, při kterém bylo dost srandy :D (ovšem, že prohrávala Jana :D:D). Předposlední noc sme se staly vyvrhelkami a večer strávili s kamarádem, který vás donutí vypouštět obláčky. Ale byla sranda :D Máme zdokumentované fotky, které raději nezveřejňovat :D:D Také sme se tam spřátelily s Dannym (pes) a Kulišákem (pes; křtěný Šulišák) a viděli sme aj veverku :D Nechyběly ani poznámky nějaké ženské na to, abysme večír byly potichu, že nemohou uspat syna :D Ale to dramatický nebylo, protože ta paní nám to řekla přátelsky :) Nicméně sme si takhle užívali celý týden a bylo tam hezky. Hold někdy i sranda ve třech je tou nejlepší :)


P.S.: nechtělo se mi psát detaily ani nic moc dalšího, tak se omlouvám, že to není moc záživné čtení :D Prostě všechno ve zkratce :P