Květen 2012

Melancholické blouznění

15. května 2012 v 23:46 | Nicole |  Moje...
Nechat vše být a na pár dní odjet do neznáma. Do míst, kam mé srdce toužilo. Tam, do Londýna. Na pár krásných dní jsme tam jeli se školou. Těšila jsem se, ale z toho, co jsem tam viděla, jsem spíše zklamaná. Trafalgarské náměstí jsem si představovala více honosnější a větší, ale ono je pomalu menší než Václavské.. Buckingham je uprostřed města za nějakým parkem, zamčený, nudný, bez života.. představovala jsem si, že je aspoň někdy poblíž města, či kousek za ním, a k němu že vede dlouhá pohádková cesta a je u něj pohádková zahrada. Také to nesplnilo mé očekávání. Nepřipadala jsem si tam nijak jako v cizině, přišlo mi to, jako kdybych byla doma a v bezpečí. :) I přesto je to tam krásné a hezky Londýnské. Něco se tam aspoň děje, člověk se chvíli projde sám a utřídí si myšlenky..

Návrat nebyl tak růžový. Těšila jsem se domů, moc. Na všechny, na všechno. Jen mi to teď příjde takové cizí. Jako kdyby se za tu dobu toho moc změnilo. A jako kdyby přede mnou měli lidé tajemství.. Jako kdybych byla nedůležitá a užívali si to tu beze mě. Je to tu takové zvláštní. Chtěla bych se vrátit zpátky do Londýna, bloudit sama po neznámých uličkách, jak sem to provozovala minulé 3 dny.. Ah jo. Opravdu mě nevadí samota. Ale také nepochopim, proč někteří lidi dolézají za ostatními jen proto, aby aspoň s někym byli. Je to spíš ubohé a přetvařující se.. A vůbec, všechno je tak strašně přetvařující se.. Jak tak koukám na fotku z Brightonu (tu, jak tam sem namalovaná. Já, co se maluju tak max. 1 za měsíc, ani to ne), tak si říkám, že to vypadá jako přetvářka. Jako bych byla někdo jiný. Spíš lidem to příjde divné a také se divili, že sem namalovaná. Podle mě se všichni schovávají za masku. Nevinnost v přirozené kráse je přeci víc krásnější.. Kdy už to všichni pochopí..