Duben 2012

neRozporuplná existece

14. dubna 2012 v 23:27 | Nicole |  Moje...
Nejsem někdo z těch, co si zapisují každý zápis ze dne, myšlenky a nápady. Avšak někdy prostě musím něco napsat říct.. Říct, kdyby tak bylo komu..

Jako kdybych byla tělo bez duše, jako někdo kdo má svou realitu. Vlastně né jako. Je to pravda. Mám svůj vlastní svět a ten nikdo nepochopí. Přes náruživého hráče wowka jsem citlivá bytost, která má taky život.
Dnešní den.. zdál se být tak pěkný.. Návštěva u babičky, která je obrovky laskavá ženská. Spolu s dědou. Ani nedokážu říct, jak moc je mám ráda. Jak se pořád zajímají a starají o mě s mamkou, podporují nás a chtějí aby jsme se měli dobře. Mám je moc ráda. Bylo to v pohodě, těšila sem se domů a na den celkově. Měla sem jít se svou spřízněnou duší ven. Bohužel jí bylo špatně, což mě mrzelo :/ tak sem se těšila. Začínala sem být smutná. Potom přišel telefonát, kterým se to všechno umocnilo. Byla sem bezmocná. Potom přišla domů mamka (nebyla doma, protože si šla sednout s kamarádkou). Řekla sem jí že sem smutná a tak. Pak sme se koukali na film. Když sem jí řekla, proč sem nešla ven, okomentovala to tou největší špínou. Pořád ji uráží! Pořád proti ní něco má! Ale ona je moje kamarádka! Jediná! A ona jí uráží... Brečela sem, byla to třešnička na dortu pro tento den. Teďkon tu sedím sama, ve tmě s letmým svtlem vedle topení s melancholickou písničkou v uších. Chci být sama a potřebovala sem to někam napsat. Je mi jedno kro do bude číst a kolik z vás to pochopí. Ale mě to pomohlo.
Sbohem.