Říjen 2011

Po malých kručkách cestou nahoru

25. října 2011 v 1:47 | Nicole |  Moje...
Žila kdysi jedna dívenka s překrásnými vlasy, uvězeněná na jednom místě. Celé roky, jak stárla, toužila po svém jediném snu a doufala, že se jí jednoho dne splní. Jednoho dne se jí naskytla možnost, která jí splnila její sny. Ano, byl to chlapec, který se jen tak z nenadání objevil a změnil jí celý život...
Je to jako v pohádce a ano, taky že to je z pohádky. (Ah, jak já ráda brečím u animáků..) Jen kdyby všechno bylo tak kouzelné a magické jako tam. S dojemnýma scénama a šťastným koncem. Závidím jim, že mají to, co chtěli - stanovili si cíl a došli až do konce, cestou plnou nástrah, překážek a nezmarů, šli za svým snem, který se jim nakonec splnil. Zamilovali se a nakonec to všechno dobře dopadlo..(jo, někdo takový život má..)
Já se celé dny, roky, a prostě celý život cítím jako jedna z těch postaviček. Jako ta, co doufá, že se jí splní sny a že přijde někdo, kdo jí změní život. Ačkoli bylo moc překážek, tak mě to nijak nezměnilo a já sem pořád naivní a malá bytůstka, která doufá. Bude znít hloupě, když řeknu, že chci být barevná a cítit tu radost, ale je to tak.
Ale nejkrásnější je na tom ta zamilovanost.
"Byla jsi mým snem." "A ty zase mým." :)

S radostným úsměvěm na tváři vám oznamuju, že je tu někdo, kdo se jen tak objevil a změnil mi život. Ať už kladně nebo sem tam i záporně, můžu říct, že jsem šťastná po dlouhý době.

Námluvy

18. října 2011 v 21:34 | Nicole |  Poets
Na jednom panství, daleko za sedmi horami,
žila dívka spanilá, milá a neměla ochrany.
Její otec, velký král, jehož se tam každý bál,
začal připravovat bál, na který byl každý zván.
Přišlo mnoho umělců, muži urození,
po chvíli se ale zjistilo, že pro ni žádný není.
Každý chalan jest hoden jí, mysliv si, že on je ten jediný,
dav mužů spojen v jediný, vykřikujíc, že sňatek je povinný.
Otec král vstávajíc, ruku jí podajíc,
očka její zavírá a polibek dává na líc.
Její očka roztomilá, její dětskost rozpustilá,
hnedkon teď se rozmyslila, že co udělala, nevěděla.
Stydlivým polohlasem oznámila, že co řekla, nevěděla,
sukni svou si zvedla, hlasem klesla, a do dálky se zahleděla.
Ve dveřích v dálce, dřevem olemovanými,
vyčkává postava, s vlasy kudrnatými.
Dívka nadšena otevírá náručí,
běží chodbou a srdci stěží poručí.
Chlapec krásný, svítí láskou,
najednou je poblouzněn neznámou kráskou.
Očima se setkají, úsměvy si vymění,
na polibek čekají a nikdy při tom nelení.
Ruku jí on bere, za pas objímá
ze srdce se mu dere prosba prosebná:
"Urozený králi, ty, který tu vládneš,
dovol mi pokleknout před tvou dcerou
přišel jsem z dáli a ty jistě uhádneš,
že nevhodní milenci se sem derou.
Já jsem ten, který o ni stojí,
přijmi prosbu mou a učin ji mojí."
Král se poškrábal na čele, žádost pokoumal,
"Co jen se to v tom chlapci bere?", zabloumal.
Jeho prosbu po chvíli přijal, za syna ho vzal
dceru svou mu vydal a dál nestrádal.
Roztomilá dívka s kudrnatým chlapcem v objetí
uvážili jsme, že tohle je překrásná svatba století.

Cesta do totálního uklidnění

13. října 2011 v 21:45 | Nicole |  Moje...
Jednoho si vážím uplně hodně.. je to ta situace, kdy začnu mít husí kůži na nohách a rukách, když slyším někoho zpívat. Když slyším ten úžasný hlas, který mě tak uklidňuje a naplňuje mě štěstím. Sem spokojená a nesoustředím se na nic jiného až nevnímám. A ten bláhový úsměv.. :)
První osoba, která to ve mě způsobuje, je moje dlouholetá láska :D Patrick Stump, prosím. Můj největší vzor a idol. Umí neuvěřitelný věci se svým hlasem, vždy jsem ráda a nadšená, že ho slyším zpívat :)
miluju tuhle acapellu od něj
a miluju hlavně jeho akustický verze písniček. (taky obdiv jeho one man band:D)
je to prostě neco neuvěřitelnýho.. :)

Před několika dnama sem taky objevila Michaela Collingse. Čekala jsem, co předvede, když ho tam porota tak podceňovala.. a pak. Prostě boží. Ten hlas, úžasnej. :)

Enjoy these moment of total darkness

3. října 2011 v 19:32 | Nicole
It was a story like any other. Maybe with less luck, but with more moments of happiness. What a beautiful feeling of butterflies in your stomach. It´s like every night turns brighter with this guy. Every smile means seriously and foolishly gorgeous. Just nights like this one. Like that one on the street filled by blinking light. Another fairytale, maybe another exciting part of my boring life. No matter, but I appreciate it. And ever will. Like everything. These, maybe small things, gestures, touchs and feelings. It means everything to me. It´s too bad I don´t get them at right time. Everything is my fault. An opportunity to change my life, maybe forever, and I ruined it. Yep, it´s maybe not my fault at all, but I get it like it is. Someone cares of me, someone is sad when I am, someone is at my side and someone would die for me. I really love these people. They help me even if they don´t know about it. A thought that you have someone to trust to, to talk to and someone who take you like you are and don´t even mind if you are crazy or shy or making fun of them.
I love leaves falling off the trees, fireflies flying in wood at dark nights, a view on the city at night, walking in the rain with my thoughts and my silly smile, my wide open eyes on people I trust. Just enjoy every minute with people you love, you never know where it is at last time. I wish I could write everything, every my feeling and maybe about my fist true love.. but I can´t. Noone needn´t know it, know how i suffer, how I feel kicked away..
I´m just a dreamer and I ever will. Noone needn´t understand, know, try to find a way to me. Who cares at all. Me and myself.. I´m kinda independent person and I like it.
But.. who can live withou love and hugs and nice words..
Sorry for everything, YOU. It wasn´t my purpose to hurt you (if i did).