Září 2011

Jdu si to hodit do průvanu

12. září 2011 v 20:36 | Nicole |  Moje...
Plazím se na nádraží se svou láskou, a celý den nervózní a vystresovaná ze všeho, se odebírám do vlaku. Do vlaku, který jede za těma dvouma úžasnejma bytostma, který mi za měsíc přirostly k srdci..
Mít člověka, kterého máte fakt rádi, na blízku, je ta nejkrásnější věc. Brzy ráno sedět na lavičce, schoulená v jeho náručí, maximálně spokojena, usínat, přemýšlet, hladit ho, usmívat se na něj, rozebírat bílý králíky s kloboukem ve vokně a takovýhle blbosti, který já ráda rozebírám.. Nikdy v životě mi nikdo nekoupil 13 lízátek (který jsou moje nejoblíbenější sladkost) a nekrmil mě maršmelounama, když sem jedla bagetu s masem :D Cítila jsem se spokojena, tak spokojena, jak sem se dlouho necítila. Nic mi nechybělo.. koukat do jeho očí a hladit mu vlasy a smát se jak jsou rozkošný :D Věděla jsem, že mě má rád a rval by se za mě a chránil by mě a staral by se o mě. Jak já ho mám ráda.. :)

Chybí mi, aby mi někdo říkal, jak jsem zajímavá a zvláštní, jak nejsem jako ostatní holky, jak by si mě nechal a nikdy nikomu nedal, rval by se za mě, pořád mi říkal, jak mě má rád.. Ale i to sem slyšela. Bylo to jako další div světa, protože jsem to nikdy od nikoho neslyšela. A omýlat dokola a přitom mě kousat a blbnout v objetí. Nikdy jsem nezažila hezčí věc, bylo mi strašně krásně, ale neměla jsem slov, abych něco odpověděla. A teď se mi chce brečet :) Je to tak strašně krásný, až se jeden diví, jaký nový lidi potká a jak jim přirostou k srdci.. a zvlášť mě.

Ráda pořád a pořád dokola přemýšlím a vzpomínám na bláznivý gesta a situace, který sou pro mě důležitý. Nikdo normální se jen tak z ničeho nic nezatřese a nezačne žvatlat nějakou bláznovinu. Neřeší, jak by koukal a smál se králíkům s kloboukama ve vokně. Nezajímal by se o nepodstatný a hloupý věci, který já tak ráda řeším, a nikdo jiný to nechápe. Povídat si o králíkách, lavičce, plešce, která vlastně vůbec není..^

V poslední době se mi nechce s nikým bavit, jenom přemýšlet o tom, jak krásná ta sobota a neděle byla.. Vždycky mi to vykouzlí úsměv na rtech. Strašně ráda myslím na všechny ty hezký okamžiky :) Jen škoda, že jich je tak málo a mezi nimi je několik kilometrů..

"Damn, damn, damn I wish you were here."