Červenec 2011

Zpocený zážitek

25. července 2011 v 2:21 | Nicole |  Poets
Koukám ti do očí, začínám slintat,
tvé tělo oblečené začínám svlíkat.
Dávám ti pusu, lehtám tě jazýčkem,
objímám tě kolem pasu, štípu tě pod tričkem.
Držíš mě pevně a dozadu couváš,
však mě do té postele nakonec dostrkáš.
Vylézám na postel, za tričko tě tahám,
chci tě blíž u sebe, tak vůbec neváhám.
Pokládám se na záda, roztahuju nohy,
očekávám víc, než chloubu tvé osoby.
Potěš mě sebou, zahřej mi tělo,
vzdychej mi do ucha, miluj mé tělo.
Kousám tě do ucha, pak hnedka po druhé,
odměnou mi je tvé vzdychání úmorné.
Líbej mě na krku, pohlaď mi prsa,
miluju tvůj dotyk, jak tělo mé zná.
Miluj mě rychle, pak zase pomalu,
užívej si mne, než já tě zas dostanu.
Role se ujímám, chytám tě za záda,
sedám si na tebe, tak já to mám ráda.
Ovládám tvé tělo, určuji rychlost,
užívám si propojení, využívám moc.
Líbu tě vášnivě, zavírám oči,
užívám si jak tě mám, teď ve své moci.
Blížíš se k vrcholu, pak už chceš přestat,
nechci být surová a za to tě trestat.
Snažím se o vrchol hodný uznání,
znovu se ale chci milovat do svítání.
Pak vzdychneš naposled, rozkoší skolen,
líbáš mě dokola, chlácholíš slovem.
Směješ se na mě, hladíš mi tělo,
to je ten zážitek, co tvé tělo chtělo.
Já vrním úžasem, spokojeně předu,
tvé tělo zpocené jazykem přejedu.
Kousnu tě do rtu, obejmu pas,
spokojeně se schloulím, na spánek čas.

This is Holiday

3. července 2011 v 1:01 | Nicole |  Moje...
Začly prázdniny, sem poměrně bezstarostná, noci trávený s kámošema, pocit volnosti a takový ty věci co k tomu patřej.. Jo, užívám si. Je to fajn čas. Propařený noci ve městě, na párty, jó to se ještě rozjede.
Dneska například sem si ujasnila jistý věci s mou nejlepší kámoškou a pak fakeovala návštěvu letňáku s manželkou a jednou dobrou duší. Paráda.
Poslední dobou si ale připadám víc taková.. plná strašnýho hněvu, nenávisti a vraživosti. Jakoby mi bylo uplně jedno, co se děje, neměla ráda každýho už od pohledu, odsuzovala připomínky a starosti druhejch. Docela mě překvapil dnešní rozhovor, kdy jsem se chovala jak někdo, komu je všechno ukradený a divila se, že někdo pro mě vůbec může brečet 6 hodin v kuse.. pro takovýho kusa vola. Jsem ráda, že vím, že tu je vždy někdo, kdo by pro mě udělal kdoví co a chce o mě vědět všechno a váží si mě už proto, že jenom jsem a zpříjemňuji mu život. Musím se opakovat, ale svoje kámošky miluju.
Mé podvědomí láká mé problémy utápět v alkoholu. Konstatuji - jenom podvědomí, né že bych to praktikovala, ale brzo začnu. Sice se to někomu může zdát jako něco pro socky, pro lidi, co sou beznadějný a pro všelijaký trosky; někomu to ale třeba pomáhá a nemůže bez toho žít. Na chvíli si prostě vymejt myšlenky a zařádit si.
Už nějaký ten čas - bude to už půl roku a pár dní - mám hlavu plnou naděje, nadšenosti a očekávání v něco, co je nemožné. Vždy se to zdá tak blízko, ale pak hned zas tak daleko. Jako naivní dítě pořád věřím v zázrak. Snažila jsem se dělat nevinnou malou holčičku s otevřenou náručí a srdcem vždy, když jsem byla s ním. Nevím, zda je to něco novýho (nějaký nový pocit, možná osud) a nebo je to zase něco, co začíná tak krásně stejně. Krásně.. ono není krásný, když se rozplývám vždy, když se někdo zmíní o osobě, pro kterou mám strašnou slabost.. a nebo.. je to krásný? Je to možná pořád dětský, ale vždy si musím začít kousat prst, aby mě ta chuť přešla. A ještě je tu ten smích.. vždy, když si na něj vzpomenu.. nekonečnej smích, nekonečná radost, nadšení, spokojenost. Je na mě prostě vidět, jak jsem nadšená z osoby, kterou nemám. Zase ale musím uznat, že je dobře že nemám. Zjistila jsem totiž, že když někoho chci tak moc, že nemyslim na nic jinýho, a když ho pak mám, tak po nějakym čase to nadšení opadne a ze všeho se stane tak všední a stereotypní věc.. jo, stalo se mi to.. ale už toho ani nelituju. Hold - když zjistíte, že si vás někdo neváží..
Zamrazilo mě zjištění, že se mi líbí násilí. Myslím tím sexuální mučení s tak. Né, že bych to nějak zkoušela, i když sem párkrát měla modřiny.. :D ale z komixů, co sem si stáhla. Tam sou na sebe strašně hrubý. Ale nějak se mi to líbilo, až mě to fakt vyděsilo. Ale - strkání nadměrných věcí do lidských otvorů by nemuselo být tak brutální - šak, zkusit se má všechno.
Taky jsem trochu obzvláštnila svůj pokoj tím, že jsem si přidala pár malůvek na zdi a koupila nový povlečení s králíčkem, který je maskotem jednoho nejmenovaného časopisu. Vůně z mého pokoje vymizely, ale to nehodlám nechat jen tak, to si žádá unikátní návštěvu co nejdřívě ^:)