Červen 2011

Den D a středa

29. června 2011 v 12:12 | Nicole
Je krásné úterý a po výletu se třídou, kdy sme umírali na sluníčku, doma vychládám. Zbývají už jenom dvě hodiny, než to všechno začne. Těším se na tenhle den už asi tak měsíc. Slavnostní vyřazení deváťáků. Není nic krásnějšího, než když vidíte bytůstky, který s váma léta v družině prožívali, se kterýma ste kraviny dělali a vůbec vám nepřišlo, že sou mladší než vy. Tak si takhle s mou manželkou jedem busem. Předpokládáme, že tam bude Lemrouch (nebudu vysvětlovat) a on tam je. Takový pán, který má pořád vyplazený jazýček a je mu asi tak kolem osumdesáti. Zamilovali sme si ho, protože ho už vidíme po několikátý. Řeknu vám.. celá cesta potlačovaného tichého smíchu, a to sme na něj dokonce neviděli ani, ale jeho přítomnost se prostě nedá přehlídnout. Já ho žeru prostě. Teď vystoupíme a dem na radnici. Několik človíčků ve společenském oblečení, černá a bílá, a poznávané přibližující se postavy. "Koukej! Tomášek! Kluk, co měl na hlavě židli! Novotnej! Zajíc! Mirek!".. ty vole. Už to nebyly rozkošný děti.. změnilo je hlavně to oblečení. Ale bylo to úžasný je vidět po takový době! Tomášek a Kluk, co měl na hlavě židli... nejvíc nadšený sme byly z nich :D Vevnitř sme stály u zdi a hodinu sledovaly, co si připravili. Mirek s nějakou holkou tam měli hlavní slovo a mluvili do mikrofonu. Pořád tam hrál kluk na piáno (tak krásně!), na pódium chodil ředitel a kecal něco a taky měli pár slov nějací žáci. Pak přišla dvojice zahrát něco - kluk s kytarou a kluk s flétnou. Řeknu vám.. že celou tu dobu sem snad nevnímala nic jinýho než to, jak ten kluk na kytaru nádherně hraje. Mě to strašně dostává, když někdo umí něco takovýho.. takhle nádhernýho :)

krásný to bylo.
Pak nastupovaly třídy zvlášť a předávaly se jim tašky a ty diplomy, nebo jak to nazvat. Tse, měli to lepší než my, dostali aj nějakou vstupenku na basket. Ale fájn. Pak společně všichni zpívali, a to bylo taky krásný. Po skončení odcházeli i učitelé a my tam pořád stály. Poznali nás hned po tom, co sme na ně promluvili :D Janu stěží, ale mě poznali pak taky. Pokecaly sme bájo. Pak sme šly ven. Jany brácha nám zavolal Tomáška a tak sme s nim pokecaly. Má strašně krutej hlas! :) Já uplně čuměla. Jana ho pak nakonec obejmula a pak šel za svou jí třídou, protože sem řekla, že už mu nějak utíkaj a že ho zdržujem (šli na jídlo prej, taky dobrý). Pak sme jely domů. Pak sem chtěla jít ven, tak sem ještě šla. Zastihly sme cestou Jarču z práce a tak šly ještě za její kámoškou, ona jí chtěla něco říct. Předpokládaná čtvrthodina (ve skutečnosti půlhodina), co řikala Jarča, se protáhla na hodinu. Víno, pití, pokec. Domů sme jely v jedenáct a já hned usla :D Spala sem až doteď. A dneska se de okouknout playboy^

Chci říct.. že jenom čekáš, až se z nebe začně sypat duha

22. června 2011 v 17:35 | Nicole |  všechnomožný...*
Nevim, proč mě vždycky animovaný filmy, co sou krásný, a krásnym koncem, doženou k pláči. K takovýmu krásnýmu pláči, že sem šťastná, že sou všichni šťatní a pak začně krásná závěrečná písnička a všichni si užívaj. To je tak nádherný.. :) Teď sem dokoukala "Zataženo, občas trakaře", kde pršelo jídlo z oblohy. A takovou krásnou náladu z toho mám. Ta písnička na konci, je tak nádherná :D To bude další moje závislost za posledních několik dní^ Mám pocit jako kdybych mohla všechno. Jako kdybych čekala, až přijde duha, usměje se na mě a líbezně mě pohladí po tváři. Jako kdybych do ní mohla udělat díru a ta by tam zůstala navždy.
Víte.. i malý človíček, bezvýznamný, neviditelný, přehlížený a nedoceněný, může dosáhnout velkých věcí. A proto už dlouhou dobu obdivuju Sorena (ze Sových strážců), a pro dnešek aj Flinta. Neobyčejně krásný, jak to v těch filmech tak udělaj, že je krásnej konec a dodá vám to sebevědomí. Možná si myslíte, že sem blázen, ale fakticky to je krásný a ani nevim proč to na mě takhle působí...Ah^:)
"Měli jste někdy pocit, že jste kapánek jiní než ostatní? Žebyste měli světu co nabídnou, jen kdyby si vás apoň na chvíli všimli? V tom případě vám musí být dokonale jasné, jak je mě." - úvodní řeč. Jo, zažrala sem si jí na první poslechnutí :D

At least I want a nice coffin

20. června 2011 v 22:21 | Nicole |  Moje...
Tenhle týden mě totálně zabíjí.. Ať už starými kostlivci ve skříni a nebo neoblomně nudným učením.. dějepisu hlavně. No jen řekněte.. jakej debil může propadat z dějepisu? Žeby já? Oh ano, strefili jste se.
Ono je strašně krásný, že se každej už teďkonc válí s rukama za zády a je se školou už rozloučenej, těší se na prázniny plný prokalenejch dnů s kámošema. Jako já taky, vo tom žádná, ale jestli ten děják zejtra nedám.. tak si přeju aspoň tu hezkou rakev..
Dneska sem byla svědkem trhání zubů Gangstera (Jany Pudl Toy). Cestou sem jí řikala, že jí vytrhou všechny zuby a hle - ono skoro! Vytrhli jí 3 zuby. No au.. Zjištění, že je stejně stará jako Ferdina (a to, že jí je 9), mě docela vyděsilo, protože sem chtěla mít starší andulku! :D
Ah, jak já se těšim jak budem vo prázninách kravit a chlastat a smát se a budem venku až do ranních hodin a bude to žůžo.. A to nemluvim o období, který bude po 9. listopadu a o následnym Silvestru.. To se zebleju a stydět se za to nebudu! :D:D
"Way down, mark the grave.." - to mi teďkon zazíval Gerard, jinak bych to nezmiňovala. Docela se to hodí do příspěvku o rakvi. Ale vůbec, nevyžívám se v posmrtnejch věcech a věcech spojenejch se smrtí a s andělama smrti (jako někdo), jenom konstatuju, že budu mrtvá, tak aby se někdo jen nedivil.

Dojedla sem banán, napila sem se a du na dějáček..:*

Pepování

18. června 2011 v 20:23 | Nicole |  Moje...
Dneska sem byla zase na té chalupě, o které sem skoro nedávno psala anglicky. A zase přišly vzpomínky.. :)

Každej určité zná Pepu. Ať už osobně, nebo podle vidění nebo tak. Já si pamatuju na Pepíčka. Pepíček a Kubíček. A teď se nesnažím se nějak rozplývat nad zdrobnělinami, ale když sem byla malá, tak jsem jim tak říkala a takhle si je pamatuju :) Na vesnici, kde sem byla každý víkend a přes prázdniny, když sem byla dost malá, tak sem s nima chodila ven. Pamatuju se, jak mi dělali naschvály. Pepíček - pamatuju si ho jako rezatého (mamka mi teďkon řekla, že byl blonďatej, ale to fakt určitě ne, prostě rezoun), s velkou hubenou postavou, možná i pihama, ale to bych kecala :D A Kubíček - menší (než Pepíček, né než já), tlustší a hnědovlasej. Matně si pamatuji jejich úsměvy a jak si ze mě dělali srandu. Pamatuju si, jak sem jezdili na kole po vesnici, hráli si se studní, schovávali se v kravíně, za deště chodili ven v holinkách a já šlápla do velký kaluže a měla sem mokrý ponožky :D Vzpomněla sem si proto, že znám aspoň jednoho Pepu :D Ale krásný vzpomínky, jen sem je od dětsvtí neviděla :)

K večeru

18. června 2011 v 0:48 | Nicole |  Poets
V prázdnem pokoji svou hlavu pokládám,
na stříbrný polštář, jež zahřívati mne má.
Zmocnilá touha, v níž jsem propadlá,
bere mé dotyky a na kusy trhá.

Z očí jak z hodin, sype se z nich,
pozlaceně pískové kouzlo,
jen osud zná ten můj hřích,
že do srdce mého vklouzlo
krásné čiré napětí, jenž duši mi ukouslo.

Na bílém paprsku, měsíce, Luny,
odplouvají bolesti, nakládají čluny.
Sto čirých částiček splývá v jednu,
okolo mne náhle, vidím jen jednu.

Postavu velikou, jak býval jsi,
úsměvy bláhové, co nalhal jsi.
Z tvých očí nádherných, co měla jsem já,
pohledy nádherné, popsat se nedá.

Viděla jsem duši i spoustu zlomených srdcí,
mé srdce krvavé, jenž neznámo tuší.

Bláhově sním a doufám jen, že tohle byl jen přihlouplý sen!

Urážka

9. června 2011 v 15:48 | Nicole |  Moje...
Jak můžeš být tak klidná, tak v pohodě. Bez výčitek svědomí. Né, vůbec ti to nevadí. Možná si ani neuvědomuješ co všechno to znamená pro mě. Hlavně že si spokojená. Pořád, jako kdyby si byla víc namyšlená a důležitá. Směju se ti za zády jak si ubohá a jak si v mém pohledu klesla. Možná ti závidím, možná tě lituju, ale každým okamžikem.. každým pohledem tě nemám ráda čím dál tm víc. Tvoje změny nálad, ty pohledy a názory, komentáře a neustálá povýšenost. Měla jsem tě za povzbuzení každým dnem a byla jsem ráda že tě vidím, nemohla jsem být bez tebe dělší čas, když sem tě neviděla, byla sem prostě nadšená, že si to ty. Teď jsi jenom kus hadru. Sen, co se roztrhal na kousíčky. Lituju jen té ušetřené facky.. facky, facky.. facek. Ale žít se s tebou dá; co taky jinýho.

Hero

4. června 2011 v 23:56 | Nicole
Chtěla bych věřit, že něco jako láska, existuje. Chtěla bych vědět, co se doopravdy skrývá za tím blaženým úsměvem nadšení. Chtěla bych vědět co znamená nadšení z věcí, které máme a které bysme chtěli mít. Jaktože existuje ten hřejivý pocit, když víme, že někoho máme rádi a on nás. Co vůbec znamení mít rád.. milovat.. ? Proč?
Věřila jsem v lásku, v ten krásný pocit, který chci cítit, v nerozdělitelnosti dvou, v nekonečném pobláznění, v úsměv, kterým se vše změní a padnou si do náruče, v tu chvíli, kdy prší a ty stojíš na ulici v obětí a brečíš samým štěstím že nic krásnějšího být nemůže a jak jsi ráda že někoho máš. Už nevěřím. Je blbost věřit, že někdy uspokojení a někoho, kdo se na mě bude tak přenádherně usmívat jako já na něj, rozesmívat mě ulítlými činy, dělat na mě dětinské obličeje, šťouchat mě a prostě se chovat tak, jako já. Není možnost jak to dokázat. Všechno je nudný. Všichni jsou nudní. Stereotyp. Žádné nadšení pro věc a okamžik. Doufání v další šanci, které nepřijde. Koukat na hvězdy s myšlenkou na krásné věci a začít brečet. Myslet na to, že nic nedokážeš, je ubohost, ale každý z nás to dělá. Nikdo si nevěří. Stačí pouhé odhodlání a vše může být jiné. Začít žít líp, jinak, využít všechny možnosti a šance.. To se mi to kecá :D:D ani pořádně nevim, o čem píšu. jen sem viděla 500 Days of Summer, tak to na mě nějak zapůsobilo.
"Odvahu, Nikolo, odvahu, Nikolo!" a skočila sem do Labe. Jak je to lehké..


Má vůbec cenu se o něco snažit, když všechno jeden den skončí?

Dudlík

1. června 2011 v 18:20 | Nicole |  všechnomožný...*
Anatomický dudlík je díky jeho sacímu dílu přizpůsoben dětskému patru a podporuje tak správný vývoj čelisti. Neobsahuje BPA. Od 16 měsíce.
Anatomicky tvarovaný sací díl podporuje přirozený vývoj čelisti. Ventilační otvory zajistí dostatečnou cirkulaci vzduchu a brání podráždění a otlakům citlivé dětské pleti. Anatomický okraj se přirozeně přizpůsobí obličeji a zamezuje otlačeninám. Extra plochý knoflík je ideální při ležení na bříšku.
NÁVOD K POUŽITÍ: Před prvním použitím vyvářejte minimálně 5 minut. Dejte do hrnce dostatek vody, aby se dudlík nepoškodil. Nechte vychladnout. Během sterilizace se do dudlíku může dostat malé množství vody, které lze odstranit lehkým stisknutím. Před každým použitím vyčistěte. Nedávejte do myčky na nádobí.
Důležité upozornění pro bezpečnost vašeho dítěte: Dudlík nikdy nenamáčejte do sladkostí nebo léků, mohlo by to podpořit vznik zubního kazu. Nepřivazujte k dudlíku provázek nebo šňůrky, aby nedošlo k uškrcení dítěte. Před každým použitím dudlík pečlivě prohlédněte, zejména má-li dítě zoubky. Dudlík vytahujte do všech směrů, při prvních známkách poškození dudlík vyhoďte. Z bezpečnostních a hygienických důvodů dudlík pravidělně vyměňujte za nový po jednom až dvou měsících používání. Pro děti s prvními zoubky byl silikonový dudlík zcela zlepšen. Nebezpečí ukousnutí a spolknutí malých částí je v porovnání s běžnými silikonovými dudlíky výrazně zmenšeno. Přesto není silikonový dudlík zcela odolný proti prokousnutí. Nevystavujte přímému slunečnímu světlu nebo horku, mohlo by dojít k poškození. Při uvíznutí dudlíku v ústech nepropadejte panice, není možné, aby jej dítě spolklo nebo se udusilo.

Jen tak mimochodem.. Dneska je můj poslední Dětský den v životě a jelikož sem praštěná, tak sem dostala nápad na dárek. Jen tak ze srandy sem řekla mamce, že jako by mě mohla koupit dudlík. Pak se to vzalo vážně a vona mi ho fakt koupila. Doteď se musíme tlemit. A fakt sem nadšená. To je snad ten nejlepší dárek vůbec :D:D (kytaru nepočítám)