Květen 2011

Kis mí andr D misltou

30. května 2011 v 8:38 | Nicole
Víkend začal nevšedně. Na nějakou tu noční zábavu mám náladu spíš v sobotu, avšak tenhle víken byl tak zajímavý, že sem to hodila na pátek. Cestou sem zmokla jak slepice, sušila se pod větrákem na záchodech v Afi a pak sme si to štrádovali na to milé "milované" místo. Fronta jak prase, čekáme víc jak půl hodiny. Uplně u vchodu vidím svoje druhé já v klučičí podobě. Když se dostaneme my na řadu, tak vidím "Pana mnou ošahávaného každý den ve škole", jak tam stojí v oranžovim triku s nápisem "STUFF" a škrtá lidi, co byli přihlášený na FB a přišli. Dost velký překvapení. Ale v průběho večera sem mu šáhla na zadek :D U baru narváno, ale přesto sme měli nespočet piv a dalších nejmenovaných věcí. Tancujem, skáčem, řvem, sedíme, spíme, čůráme, smějem se, koumáme okolí, fotíme se, líbáme se, vošaháváme se, pijem.. tohle všechno sme tam dělali. Odcházíme v brzkých ranních hodinách a na zastávce na Závodu míru usínáme na lavičce. Po několika hodinách se přesouváme na trojku na další lavičku a tam aspoň já taky usínám. Po výroku "jdu se vyčurat" opouštím dva spolusedící a beze slova si to kráčím domů krátce po šesté hodině ranní. Pozdravim Jarču, svlíknu se a lehnu. Bum! Spim až do čtyř.
Sobota byla zasvěcena schazováním malé kocovinky v pohodlí domova.
V neděli následovalo totéž. Spala sem ale jenom do tří. Nechtělo se mi nikam, ale s mamkou sem šla jenom do Kauflandu a pak s košem. Byla jsem také zavolána k oknu. S nevrlým psychycky vytočeným zařváním sem řekla něco ve smysli "počkej sakra!", dohrála závod a šla. Byla jsem náhle sledována nějakou paní se dvěma dětmi. Jarča mi najednou řekla "Niki pojď se ukázat paní. Paní si myslela, že si moje sestra a bydlim se sestrou." Já se jen tak blbě zasměji, řeknu "Sestra jo? Ale prosimtě..", zašmátrám jakoby v ledničce a pak zase odcházím. To, že si mě někdo plete jako její sestru mě už uráží nějakej ten rok :D Sebrala sem se a šla zase hrát závody.
Need For Speed: Underground 2 - Milovala sem jí, když sem byla menší a bydlela ještě na čtyřce. Takovej zážitek ze hry, takový rozčilení, když sem nevyhrála. Dneska to je taky adrenalinově nabitý u nás doma, když hraju :D V neděli sem to hrála celej den - až do pondělí do jedný ráno. Prostě miluju moje vytuněný rychlý autíčko :D Sice je černý, ale tu barvu si asi změnim.
Need For Speed: Most Wanted - Jo, lekla sem se, když si jen tak jedu po městě jako vždycky a najednou BLIK!, poldové tě zbystřej a honěj tě ze všech sil. Nejdřív uplně "COO?", ale teďkon to je snad to jediný, co tu hru obohacuje. Je fakt zajímavý, když tě chtěj chytit, ty jim ujíždíš a přitom mám ničit všechno kolem, aby si splnila úkol :D Docela se ale bojim blacklistu, co tu koluje, tak radši zůstanu u Underground 2. :D
V pondělí jako vždy nedobrovolně vstávám, používám záchod, meju si zuby, oblíkám se, beru tašku na záda a du do školy. Tohle ráno sem si taky vzala lízátko a mám ho celou dobu od rána v puse (teďkon už mám jenom tu tyčku, ale koho to zajímá). Ráno pokec s AndreJou, jak si užila v sobotu v báře, kde sem s ní nebyla a já sem jí vypravovala o mých zážitcích z báru, kde sem byla s Mončou a Petrou. Zajímavé ráno. Viděla jsem také svou osudovou lásku ale jenom tak nalehko. A ve škole jsem dostala absťák, když jsme viděla Nohy. Měl kraťasy.. černý. Triko.. žlutý a s nějakejma vobludama.. Brejle a vlasy a baťoch a ten výraz a já se musela zastavit a koukat na něj :D:D No mě šíleně jeblo.. Ale nosí tak hezký věci a žádný černý pořád ani jednobarevný ale barevný skoro jak já :D chňá xD to je nadšení fakt že jo.. (Shh.. ale na ty jeho sexovní kalhoty s dírou nikdo nemá.. Shh). Verča se tu jako každodenně učí, já píšu, ostatní kecaj, učitel nevnímá a já nechci další hodinu zemák, kdy zkouší, ale vysrat se na to můžu :D Dneska je fajn den ve škole, ale žádnej plán na vodpoledne nemám, což mě štve :D

Nebrečte, nesmutněte.. je to život

24. května 2011 v 23:07 | Nicole |  Moje...
Proplakat pro někoho celý oceán slz v ponurých chvílích je normální. S myšlenkou na nedosažitelnost někoho, kdo je vám ve skutečnosti tak strašně blízký je to o to snažší. Existují magické chvíle, kdy se vaše pohledy střetnou a v hlavě se ti mihne nespočet myšlenek, nových nápadů, krev ti začne v těle proudit rychleji, zorničky se ti rozšíří.. A i když tato chvíle trvá zlomek sekundy, donekonečna si přehráváš tento pohled a uchováváš ho jako ten nejvzácnější v tvém nudném a ubohém životě. Dodnes nevím, čím to je, že určitá osoba už jen od pohledu se nám zaryje do paměti a navždy si pamatujeme, jak nás ten čas očarovávala. Udivuje mne, že tohle se vůbec stávat může. Je to týrání snad toho nejvyššího stupně..

*-*
Měla jsem chvíle totální beznaděje, smutku a přepadával mě neskutečně bolestný pláč. Bylo to tenhle poslední rok. Před rokem snad možná touhle dobou se to začalo vyvíjet. Z počátku byl až směšný případ, stydím se, že sem si dělala hlavu s tím, že mě nechce.. 13letý kluk.. co víc si přát. *směju se, směju se, směju*. Tohle však nebylo tak hysterické, tak bolestné a tak smutné.. Září, říjen, listopad.. Byla sem nadšená, šťastná, smutná, vydeptaná, šťastná, v pohodě, na dně, probrečela sem dny.. Jen se divím, že zrovna já. Zrovna v tenhle čas. Půlrok, za který jsem zažila hodně, než snad za celý život po emotivní stránce. Je mi krásně, když můžu říct, že to všechno zmizelo a já sem zase normální. Nemám ani tak pocit bezmoci, když vidím osoby na chodbě, po kterých slintám, dělá se mi husí kůže, vzdychám a hned se mi zvedne nálada o 110%. Taky na základce sem to brala totálně v pohodě, ale tam se většinou všichni, kdo se mi tajně líbili, dozvěděli, že se mi líbí :D To kouzlo poslední dobou jaksi postrádám. Vzpomínám si, jak jsem chodila s kámoškama po chodbě a deváťák (o 1. třídu výš než já), který se mi líbil, na mě pokaždý něco zařval a já nechápavě koukala a pak měla na tváři hloupý úsměv. Taky jak sme na kluky, co měli třídu vedle nás, řvali něco a dávaly jim přezdívky a koumaly všechno a culily se a prostě si to užívaly. Ta možnost schovat se za kamarádky a v duchu si s klidem v duši říci "To né já, to ony!" i když jste je k tomu činu navedli vy, je strašně krásně škodolibá.. :)
Včera jsem po delší době brečela. S klidem v duši říkám, že to bylo nehorázným štěstím. No.. nehorázným zrovna ne, ale ten pocit byl většinový štěstí, i když se kdesi v dáli schovávala bolest. Usmívala jsem se, když jsem si četla všechno, co jsem si s ním psala, všechny jeho intelektuálně zajímavý a strašně ulítlý názory, nad kterejma se prostě musim zasmát.. Jeho konstatování a říkání, jak je všechno okouzlující.. Bože. To byl strašně zajímavej pláč :) Ale jsem spokojená. Ne, nemám ho. Je to ta situace, kdy někoho chcete a nikdy ho mít nebudete. Ale musím se usmívat :) Hřeje mě strašně krásnej pocit, že aspoň tak nějak znám někoho, kdo je téměř takovej, jako já. Někdo, který mi vykouzlí úsměv na tváři na dlouhou dobu, i když ho nevidím a může za to jen pouhá myšlenka. Nikdy jsem nebyla žádná žena činu a nikdy jsem nedávala najevo city, ale existuje mnoho řádků, co bych o něm mohla napsat, i když ho neznám. To, co se mi děje v hlavě je jedna velká záhada, ale miluju to.
Celý život sním o tom, že najdu někoho takového, jako jsem já (věřte mi, je to nadlidský úkol), a když už se zdá, že jsem ho našla, tak tu není ta možnost ho mít. Teda.. možnost by byla, ale když je někdo nehorázněj posera (a nemluvím jen o sobě).. :) Mi není prostě souzeno mít někoho, kdo by se ke mě hodil. Věřte mi - mé životní poslání je prudit vás a očarovávat vám životy mými pozoruhodnými reakcemi, lhostejností (jsem neskutečnej flegmatik), výroky a neočekávaným jednáním.
*-*

Tohle je to, co mě donutilo napsat tenhle článek. Ani nevím, co mě to popadlo.

___Pozn.: Owl City - Deer In The Headlights (puste si to:D). Zpívá se tam "Tell me again was it love at first sight When I walked by and you caught my eye" a já sem rozuměla "Tell me again was it love a first sight and I won´t bite if you cut my eye" :D Milé ne? :D Jakoby ale to moje zase dává větší smysl.. jako když se zamilujete na první pohled, tak byste nekousali, kdyby vám někdo vypíchl oko, kdyby to byla nešťastná láska na první pohled.. :D___


You are judged

20. května 2011 v 22:50 | Nicole |  Horory
A v tom to přišlo. Bylo to jako rána z blesku. Bum! Bác! A v tu chvíli ležel na zemi. Se šumem křídel ptáků a s výkřiky okolních zděšených lidí, nadešel hrobový klid. Vítr, co narážel do listů stromů, utichl také. Šla jsem k němu blíž. Stála sem nad ním a viděla, jak trpí. Krev mu rychle vytékala z mnou způsobené rány. Bolestné vzlyky se mi linuly do uší a já si užívala to vzrušení. Koutky úst mi cukaly a já se nemohla udržet, abych nepropukla v hurónský smích. S uspokojením jsem stála pořád na místě a pozorovala jeho bolestné pohyby. Pomalu se přestával hýbat. Kaluž krve byla čím dál větší a špinila moje bílé tenisky. S křivým úsměvem jsem mu šlápla na hrdlo. Z úst se mu vydralo bolestné zavýsknutí. Zaklonila jsem hlavu směrem k nebi a vypustila ďábelský smích. Mé oči se se zlostí koukly do těch jeho utrápených. Laškovně jsem se kousla do rtu a tlak na jeho krk jsem zvětšila. Prahla jsem po jeho útrpném výrazu. Poté jsem si na něj sedla a zeptala jsem se ho, jestli se mu to líbí, jestli je to to pravé vzrušení, jaké žádal. On mi pohled neopětoval a zaklonil hlavu. S hlasitým posledním útrpným výkřikem řekl, že mě nenávidí a pak bylo znovu ticho. Po chvíli jsem cítila mokro na noze. Přes mé kalhoty se jeho krev prosákla a já ji začala cítit. S tupým výrazem jsem se koukla na skvrnu a na chvíli jakoby zkameněla. Čas jakoby se zastavil a já se vůbec nehýbala. Vstala jsem a jako bez ducha jsem odešla, nevnímaje okolí.

Shake it, shake it.

16. května 2011 v 20:23 | Nicole
S hudbou jako kdyby se zrychloval či zpomaloval tok tvé krve. Jako kdyby bylo něco, co tě ovládne v jediném okamžiku, vryje se ti do paměti se vzpomínkou a přinutí tě k nějaké reakci. Vrzavé tóny co se linou z kombíček až po smyslný tón houslového slaďáku. I když třeba nerad, ale začneš se vrtět do rytmu a necháš se unášet melodií. Začneš skákat jako pomatenec a řvát okolo. Nebo si jen tak sedneš k oknu, chytíš se za kolena a potichu brečíš spolu z padajícím deštěm. Je opravdu magické, jaké na nás má hudba účinky. Hudbu miluju. Je to každodenní droga snad každého. Bez hudby by bylo až moc nepříjemné ticho, sem tam prolínající se s výkřiky malých dětí za oknem. Hudba mi dodává energii, pomáhá mi zvládat vztek, uklidňuje a taky dostává do nálady. ♥
Du se uhledat k smrti a kouknou na nějaký příklady co se mi skrývají v kompu..

Think ´bout whos weird, coz itz you.

15. května 2011 v 22:22 | Nicole |  Moje...
Každý si myslí, co si myslí, a když si to nemyslí, tak si to nemyslí. Každodenní otupělé znuděné pohledy na tvou demenci, bez smíchu a se strašnou naštvaností, už tě vytáčí. S debilama se dá žít, a věřte mi, že to je život, který jen tak nikdo nemá. Nic v životě není stereotypní, není ohrané a vždy se najde téma, nad kterým se budete moci smát i po roce, kdy jste to probírali. Já mám dost zážitků, na který nikdy nezapomenu. Asi mi bylo souzeno sužovat lidské bytí už jen mou přítomností a zákeřně se smát, když se někomu něco nepovede. Možná taky trocha toho hurónského smíchu, co se roznáší po ulicích, a také nečekaných reakcí a divných citoslovců. Ráda rejpám do každýho, šťouchám, bouchám, šahám, štípám a do vyjímek koušu. Celej život bych nejradši skákala a chtěla bych, aby každý vidět tolik energie, co mám. Létala bych jako blázen po louce a řvala bych z celých plic. Dávala bych si soutěže, kdo dál doskočí z houpající se houpačky, kdo vyleze výš na strom, kdo dohodí víc žabek do vody, kdo doplivne dál, kdo udělá to a tohle, kdo se nejvíc ztrapní, kdo udělá šílenější ksicht. Dělám si ráda srandu z lidí a tížím je závažnými otázkami, jako je třeba "Ostříháš se někdy na plešato?". Ráda se směju lidským výrazům, a to i když se ten člověk tváří normálně :D:D Ráda se zaujatě a dlouze na někoho koukám a pak se usmívám ze široka a nereaguji, když se mě zeptá, co se děje. Vysmála bych celý úsměv světa na toho, kdo se mi líbí a mám z něj husí kůži, a nemůžu chodit a dech se mi zastaví a sem v šoku ještě dalších pár minut po tom, co ho po dlouhý době spatřím. Hned bych brutálně zmlátila lidi, co se baví jenom o škole a každou přestávku řeší co věděli a nevěděli z testu a co bude další hodinu a že nic neuměj a že je to štve. Ráda bych si zahrála paintball a pak byla celá barevná. Spálila bych všechny černý věci na světě a k tomu růžový. Chtěla bych umět dýchat pod vodou a létat v oblacích. Jednou jsem místo utěrky použila kapesník, o kterém jsem byla přesvědčena, že je to utěrka. Byla jsem "znásilněna" svými kamarádkami na zastávce před lidma, když hrála písnička "I Just Had Sex" a styděla jsem se za to :D:D Musím ale uznat, že obdivuji mé nynější já, které je zkažené, nadržené, sprosté a dělá ostudu, a už nikdy bych nevrátila ty časy, kdy téma "sex" bylo tabu, a smáli sme se všemu okolo. Dnes, s trochou nadsázky, to beru jako každodenní téma :D Nemyslím si o sobě, že jsem prase, já totiž jsem.
Chro, chro.

Nejlepší orgasmus? Z jídla.

9. května 2011 v 16:49 | Nicole
Jen si řekněte, že ste byli určitě nejednou nadšený z nějakýho jídla, co budete za chvíli jíst a nebo ste dostali na něco strašnou chuť v blbou dobu. Já třeba dneska, když sem o přestávce zjistila, že mám hermelín s toustovym chlebem, tak sem se na pár vtěřin začala blaženě usmívat a mít pocit strašnýho štěstí, že sem se ani nemohla dočkat, až skončí další hodina a já bych se mohla pustit do jedení. Musím přiznat, že to není takový těšení jako například z toho, když vim, že mě čeká pořádnej stejk s pálivou omáčkou a cibulí a pivo k tomu.. ale jako svačina na dnešní den, když většinou očekávám rohlík, housku a nebo chleba jenom s pomazánkou; to bylo úžasně chutný zjištění. Není nic lepšího, než potěšení z jídla. Ale nesmíte se moc přežrat, není snad horší pocit přejedenosti, kdy se vám to jídlo už od pohledu hnusí.
Mijulu jídlo :D:D Dobrou chuť!

Noční můra - arašídové máslo

6. května 2011 v 15:51 | Nicole
Milovala jsem americké filmy, kde si každé ráno ke snídani mazali tousta s arašídovým máslem. Bylo mým dlouholetým snem ho aspoň jednou ochutnat, protože jsem si myslela, že je strašně dobrý, už od pohledu. Asi tak před týdnem se mi konečně dostala tahle možnost, když ho v Kauflandu měli za 40 korun. Tak sem byla natěšená jako malý děcko a s blaženým úsměvem sem se zeptala mamky, jestli bych si ho mohla vzít, že stojí tolik a tolik a po jejím znuděném a otráveném kývnutí jsem si ho s ještě větší radostí šla vzít. Dala jsem ho do košíku. Večír, když jsme už byly doma, tak já, pořád natěšená, jsem ho začala otevírat. Těšila jsem se, jak asi bude chutnat, a tak sem ho otevřela a hnedkon si vzala lžičku. Ochutnala jsem ho! Musím říct, že tak hnusnou chuť jsem opravdu nečekala. Nemyslelal jsem, že to bude uplně doslova chutnat jako arašídy! Arašídy nesnášim. Já si naivně myslela, že to bude krásně sladký, vonět po arašídech a chutí se to blížit k nutele. Ani nelze vyjádřit, jak jsem byla rozhořčena. Moje dětské sny se rozplynuly a odteď ji nesnášim. Jak já blbá si mohla myslet že je to to nejlepší na světě. Grr.
Zakázané ovoce chutná nejlépe - proto zůstaňme oddáni představě z prvního dojmu a nenechme se zlákat k ochutnání. Hnusný arašídový máslo!!!

You thought you were everywhere

4. května 2011 v 17:08 | Nicole |  Moje...
Nijak zvlášť mne nenadchl výlet (sportovně-zdravotní kurz), který sem podnikla se svojí nynější třídou. Hráli sme softbal, nosili se na zádech a zodpovídali otázky ze Zpv, házeli sme po sobě vejcema a v děšťo-sněhu jsme podnikli orienťák. Toť k tomu vše.
Moc my chyběl Caramelldansen, ale s holkama sme si ho tak trochu "zatančily" i bez hudby (pak jsme asi tak 15 minut v kuse skákaly a kecaly,wau). S Verčou jsme každý den mastily (ano, mastily) karty. Až mě z toho bolelo za krkem a záda. Jo, mile jsem jí srala, jak jsem se jí posmívala, že vždycky prohrála a aby se ulízala k smrti a všechny moje rejpavý kecy, po kterejch mě s vážností poslala do prdele a kdoví kam všude. Bylo to milé. Ale takhle se normálně bavíme. Zuzka říkala, že jsem jí (Verču) zkazila a to je, bohužel (bohudík?), pravda. (Ah, jak já se pamatuju na základce, jak sem se s ní bavila jenom zřídka, byla tam ještě taková neviňoučká, tichounká... a teďkon na mě používá moje největší urážky :D) Ale moje chyba to není. Ne. I když nějakým jedincům nejde se mi ubránit a nakazím je taky, tak je v tom asi tak stejně. Ale jenom ve škole. No sakra, ona mě tam chtěla zabít! Já nikdy nebyla nijak násilnická nebo tak.. ale ona po mě začala házet všechno, co leželo na stole: tužky, flašku s vodou, a sešity (takovej trhací "blok" kdybych to tak měla nějak popsat). No au jakó, sado maso.
Oceňení za největšího bordeláře (z našeho pokoje teda, nevim jak z ostatních celkově) jsem získala samozřejmě také já. Když přišla třídní, tak řikala že to tam máme uklizený a že je tu pořádek.. no tak jasně, to neviděla ty hromady papírků u mý postele, všude obaly od bonbónů, boty v postely (hozeny Verčou) a mnoho dalšího. I holky pak taky řikaly, že to musela přehlídnout :D Ale co, chovala sem se jako doma, kde si neuklízím vůbec. A celou tu dobu, co jsme tam byly, sem se nečesala. Nevím tedy, jestli vám tato informace k něčemu bude, když, jak je známo, se nečešu vůbec :D Ale což, já jen a pouze konstatuji. A myslete si o mě co chcete, I Don´t Care.
A to ubytování bylo hnusný.

Anděl

2. května 2011 v 0:50 | Nicole |  Moje...
Noční nostalgie? Balení tašky na kurz? Písnička? Myšlenky a vzpomínky? Je mi zle..

- Bylo to, jako kdyby z nenadání spadl z nebe. Kdyby tu byl a chránil tě, jen na chvíli, ale byl. Kdyby ovlivnil chod tvého života, kdyby se stal jeho součástí. Jako kdyby ti ukradl šťastný úsměv z tváře a přinesl jen pláč. Jako kdyby tě měl jako na dlani a ovládal tě. Omámené smysly, příznaky jako při absťáku z drogy, chvíle natěšení a uspokojení. Jako kdyby neexistovalo nic jiného..
- Je to jako vzduch, bez kterého se nedá žít a ten, který ani nevnímáme, že je. Je jako tečka na konci věty, která je samozřejmostí, ale je přehlédnutelná. Jako každodenní kafe, které piju. Něco, do čeho se dá rýpnout a nestarat se o následky. Jako kdyby si hrála míčkem proti zdi. Můžeš být klidná a zvrhlá, svůdná a milá, nepříjemná a v pohodě..
Je to jedno.. Teď už jo.

Boha. Zase nic neříkající příspěvek, ale písnička je hezká.