Duben 2011

Můj život s reklamou (fejeton)

29. dubna 2011 v 14:01 | Nicole |  Moje Referáty
Na první pohled se slovo reklama zdá jako nevinné. S reklamami jsem se vždy dobře vypořádávala. Nevadily mi. Naopak. Musíte se zasmát, když vidíte v televizi novou reklamu na nový výrobek, která je tak šílená, až se to zdá nemožné. Nikdy nevíte co na vás kde vybafne.
Spousta plakátů na ulicích, které už ani nevnímám, se už přehnaně snaží znemožnit již zuboženou ulici tím, že na vás budou čekat téměř na každém rohu a při každém ušlém kilometru se vás někdo zeptá, jestli nechcete využít tu a onu službu a nebo jestli nechcete vyzkoušet novou vůni. Zpoza rohu na vás může také vyskočit chlupatý bobr, nabízející novou zubní pastu. Nechci tvrdit, že chození v centru města je nebezpečné, ale někomu by z toho mohla jít hlava kolem.
Nejlepším přítelem reklamy je televize. Televize si ladně ruku v ruce s reklamou každou přestávku mezi vysílanými filmy stále dokola nahlas prozpěvují ty samé a ohrané reklamy, které na televizních obrazovkách vydrží poměrně dlouho. Nejnepříjemnější věc v poklidném večeru, kdy se po namáhavém dnu spokojeně koukáte na televizi, je náhlé zavýsknutí. Reklama, jako kdyby z čistého nebe na vás vybafla a začala hulákat do všech zdí. Leknete se a večerní pohoda je ta tam. Nezbývá vám nic jiného, než vzít ovladač, zeslabit zvuk a usínajíc poslouchat ohranou reklamu, kterou znáte z minulého týdne.
Mohlo by se zdát, ale to jen čistě schizofrenicky, že vás reklamy sledují. Na každém kroku, každou minutou, hrají vám v hlavě chytlavé slogany, které vám pomalu nedávají spát. Je to možná váš úhlavní nepřítel, noční můra, někdo, kdo vám dokáže zkazit den, ale neberme reklamy tak vážně.
Nech reklamu žít.

Teenage Boy Told to Leave Class for Wearing High Heels

26. dubna 2011 v 21:01 | Nicole |  všechnomožný...*
Docela mě ten nadpis zaskočil, když sem si to přečetla :D Jako musim říct, že mi to přijde docela normální, aby si kluk vzal takový boty do školy. Jako jo, není to tak uplně normální, ale když se kouknete na ty samý buzíčky (s prominutím), tak si je s přehledem dokážu představit v takovejhle botičkách na podpadku :D Jako jo, normální.

Je tak plno optimismu kolem

20. dubna 2011 v 0:12 | Nicole |  všechnomožný...*
Jen když už výjdeš ven a cítíš vítr na tvé tváři. Svěží vzduch po nudným ranním probuzení. Odpoledne zas svítí slunce jako blázen a ty máš pocit že se za chvíli roztečeš. K večeru se snáší chladný vítr na tvoje tělo a ty se kocháš pohledem na západ slunce. Sedíš v trávě a vedle tebe osoba, která pro tebe znamená celý život. Myslíš si, že nic nádhernějšího být nemůže. A také že se nemýlíš. Sedíš jen tam v obětí tvé drahé polovičky, necháváš vítr hrát si s tvými vlasy, cítíš teplo tvého milovaného a láska tě hřeje. Pohled na západ slunce vás těší tak, jako když se na sebe navzájem podíváte a věnujete si ten jediný úsměv plný lásky. Hned ti je zase teplo u srdce a nechceš nikdy aby tahle chvíle skončila. Nikdy neskončí. Pro tebe bude vždy a napořád jedinečná stejně tak jako osoba, která tam s tebou seděla. Vzpomínáš na jeho teplé ruce, které tě zahřívaly. Na jeho vůni, kterou vídáš i ve snech a cítíš na každém kroku. Na jeho láskyplná slova, která ti říkal a ty jsi se usmívala jako ten největší blázínek. Nádherný pocit zamilovanosti, který trvá a nikdy nevyprchá. I po letech si budete jeden druhého vážit a chtít strávit každou volnou chvíli takhle nádherně. Ruku v ruce pobíhat loukou jako dva největší blázni. V dešti skákat do kaluží a radovat se z duhy. Bláznivě se smát na celou ulici, ať všichni vědí, jak jste bláznivě zamilovaní. Bořit hranice reality a nechat se unášet sny. A sny si také plnit. Jen tak nechat všechno a všechny být a zmizet na nějaký čas. Opilí láskou se nechat unášet do neznámých krajů, důvěřovat jeden druhému i v té nejhorší situaci.

Chci se zamilovat do blázna! :)

a chci a chci a chci.

P!nk - Who Knew

16. dubna 2011 v 13:47 | Nicole |  ♥ Music ♥
Dávám to sem záměrně, potože nechci psát zase nějakej článek :D Tak si to přeložte :D

You took my hand, you showed me how
You promised me you'd be around
Uh huh That's right
I took your words and I believed
In everything you said to me
Yeah huh That's right

If someone said three years from now
You'd be long gone
I'd stand up and punch them out
Cause they're all wrong
I know better cause you said forever
and ever who knew

Remember when we were such fools
And so convinced and just too cool
Oh no No no
I wish I could touch you again
I wish I could still call you a friend
I'd give anything

When someone said count your blessings now
For they're long gone
I guess I just didn't know how
I was all wrong
They knew better
Still you said forever
And ever who knew

Yeah yeah
I'll keep you locked in my head
Until we meet again
Until we
Until we meet again
And I won't forget you my friend
What happened

If someone said three years from now
You'd be long gone
I'd stand up and punch them out
Cause they're all wrong

That last kiss I'll cherish
Until we meet again
And time makes It harder
I wish I could remember
But I keep your memory
You visit me in my sleep

My darling
Who knew My darling
My darling Who knew
My darling I miss you
My darling Who knew
Who knew

Článek, který neměl být o tom, co je ve článku

12. dubna 2011 v 21:02 | Nicole |  Moje...
Taky jste se někdy na chvíli pozastavili na ulici a pozorovali oblohu? Musím říct, že se mi to stává poslední dobou často. Dnes, když jsem šla domů, musela jsem se zase pozastavit nad tím, jak je to nádherný pohled. Samé tmavé mraky a v dáli je vidět krásně slunečno s bílými obláčky. Jdu dál cestou, kterou vůbec nevnímám a zahlížím se do nebe. Pozoruji, jak se tmavý velký mrak, který právě vládl Pardubicím, pomalu ztrácí a pluje za mne. Nad mojí hlavou se objevují bílé obláčky s podkladem modré oblohy. Začíná svítit slunce přímo na mou tvář a já se usmívám. Začne poprchávat a tak se rozhlížím kolem sebe. Vidím kapky na sklech aut, stromy tančící do větru, cítím kapky na své tváři. A pořád se usmívám. Najednou začnou padat malé kroupy. Opravdu takové malé. Nedokážu ani popsat ten pocit.. bylo to úžasný. Začala jsem se usmívat čím dál tím víc. Nadšením a tím vším blahem. Nemohu říci, že to byla veliká radost z maličkosti, protože to maličkost nebyla. Ale byl to tak úžasnej pocit strašnýho blaha. Nevím co to bylo za pocit, ale vidět ty malé kroupy jak se na pár sekund začaly snášet kolem mě, bylo prostě nádherný.. Mnoho z vás by si zase stěžovalo na hnusné počasí, že zase prší a je zima, fouká vítr a vaše plány se zkazily a nemáte na nic chuť. Ale já jsem z toho nadšená, opravdu. Strašně mě to uklidnilo. A ještě ta obloha.. můžu říct, že mám novou úchylku - na počasí. Respektive na krásnou oblohu a okolí. Nechci říct, že jsem z toho měla nějaké uspokojení, a když jo, tak jen duševní. Všechny myšlenky jako kdyby najedou byly volné a létaly nad mou hlavou. A ještě k tomu jsem viděla duhu.. to si takhle jdu s blaženým úsměvem a pocitem, přemýšlím o tom, že kdybych potkala jednoho určitého člověka, tak bych se snad nadšením rozprskla na milion kousků; a vyjdu ze zatáčky a když ta budova zmizí z mého výhledu, tak spatřím duhu. To bylo taky další duševní uspokojení. Zase jsem byla nadšená jako malý dítě a prostě se divila, jak je to všechno tak krásný. Nebe, které si dělá co chce. Rozpustilé obláčky, které se ztrácí a zase objevují, vytvářejí zajímavé formy, které představují nějaké předměty nebo obličeje. Ta jejich volnost, jak si plují vzduchem a já pozoruji jejich cestu.. Já se jenom proklínala za to, že jsem neměla foťák. Tolik krásných příležitostí zachytit tu krásu. Slunce, které svítilo přes šedé mraky na barevné střechy budov a do listů stromů. To byl taky krásný pohled. :) (zbytek článku si otevřete:D)

11. dubna 12:45

11. dubna 2011 v 13:11 | Nicole |  Moje...
Škola. Obchodní akademie Pardubice. Učebna L-II-4- Ájina. Nuda.
Vyučování vcelku zajímavé, jako vždy. Usínala sem u každý hodiny, matiku sem totálně nepobírala a jenom opisovala. Ze zpv sem dostala 1- a to sem měla totální přesvědčení, že sem to totálně posrala. Ale jako dopadlo to fajn. Teďkon máme ájinu, ale sme na kompech. Nelze vyjádřit, jaká je tu nuda :D Ale to každou ájinu. I teďkon, když sme na kompech a nejde ani icq ani facebook (né že by mi to vadilo, ale to icq by mohlo jít). Aspoň tady máte důkaz, jak se nudím. Chození nahoru a dolu a pořád koukat na změnu učeben, protože naše třída dnešní den není v provozu, protože se tam dělaj nějaký německý zkoušky nebo co. Taky na prd. Ale ani mě to nijak nevadí. Učebna jako učebna. Při němčině byla taky nuda. Nasoukat do hlavy nespočet informací, o kterejch ani nevim jak budou a proč tak budou :D Ale to je vždycky. Honza si zkoušel mojí kravatu. Vázali sme se tam s tim jakoby celou hodinu. Nevykoumali sme, jak se to zavazuje, tak sem si to nakonec zavázala tak pofiderně, jako vždy :D A pořád to drží. Verče to taky nešlo a to se snažila. Kravaty jsou fakt zajímavý kus oblečení. A když už, tak jí budu vázat sobě a né mýmu manželovi :D Ale kravaty sou fajn, když se to tak veme. No.. Verča se tu učí Povídky Malostranské. Budou psát test příští hodinu. Záměrně píšu "budou", protože to je jenom hrstka vyvolených, co buď nepsala test a nebo z něj dostala za pět. Já mám dvojku, takže pohoda klídek a tabáček :D Netěšim se jinak na češtinu. Nudaaa. I když ty povídky, který drsně zasahujou do mýho života je vždycky zajímavý poslouchat. Já se jenom divim :D Taky bych už mohla začít psát ten fejeton. Augi taky zatim nic nemá :D A jinak dneska.. dneska pudu s Jarčou do města. Nevim proč, nač, za trest, za odměnu? Vlastně.. včera řikala, proč tam chce jít, ale nevim už co chtěla :D Asi pudem do Evropy na bramboráčky s oblohou, jako vždy. Ajho, já tu fakticky prakticky a fyzicky usínám, dá-li se to tak nazvat. A chce se mi vymejlšlet básničky, nevim proč :D "Žvejka to je pěkný hnus, žvýka ji, kdo nemá vkus" - díky, Willy :D Búú. Už chci jít domů a né tu sedět ještě jednu hodinu.. a než se dostanu domů, tak budou tři :D To by člověka nasralo :D Ještě v tom vedru. A nepudem s Verčou na oběd, protože je pangásius a toho k smrti nesnášim. Smrdí už když člověk vejde do šatny u jídelny. Fuuuj.
A jinak dění tak nějak okolo? Nevim. Nebudu se tu vypisovat se situací, která mě již dobré dva týdny trápí :D Začátek jara, všechno se změnilo, a já mám pořád nějak moooc energie na zbyt.. jen jí Někde vybít.. při Nějaké činnosti. :D :D Tohle mě asi trápí. Domyslete si to sami.. :D Perverzní článek bych napsala jindy. A možná taky nenapsala, protože by se Někdo udělal ve vaně a ještě by se mi s tím chlubil, Fuuj. Jo, píšou mě úchyláci. Ale to asi každýmu :D Já z nich mám srandu no.. co jinýho s nima. Já sem taky úchylák, tak vim, že jim není pomoci :D Ou volee. Ne! Nesmim myslet zase na něco úchylnýho, nebo mě to totálně odrovná! :D To bych pak nedošla domů. Ale tak.. čekám že zase nějaký perverzní rozhovor s Verčou na cestě domů budem mít a já z toho budu mít pak modřiny, protože jsem flákána za každou píčovinu, co vypustím s pusy :D Ale já se nikomu nedivim, že mě chce pořád flákat, já kdybych se znala, tak bych se asi musela taky flákat.. a nebo vlastně ne, já nejsem tak násilná.. i když poslední dobou (jak jsem zde možná už někdy napsala, a když ne, tak to píšu teď) bych někomu ráda vrazila! :D Je to milé i když se to nezdá. Ale nevim, kde se to všechno ve mě vzalo. Miluju tuhle dobu a tuhle náladu a tuhle energii :D Mmmm.
A za chvíli končí hodina.. to sem tohle psala skoro krásnou půl hodinu, když se to tak veme :D A teďkon jsem se dozvěděla, že na ájinu si máme vybrat nějakej výrobek a nějak ho prezentovat. Ah, jak já miluji obchodní angličtinu.. Nevim, asi budu psát o škrabce na jazyl, i když nemám šajna, jak by se to nazvalo v angličtině.. :D Tak.. škrabka.. to by mohlo bejt něco jako brush.. a jazyk.. tongue.. Tongue brush. Fuuj, to zní divně. Česky je to lepší. Ale.. se škrabkou na jazyk máme krásné vzpomínky s Mončou :D Opravdu hlasitý jekot v obchodě Rossmann, plánování prodeje, první zákazníci.. No ty kráááso :D

M: To jsme to ale krásně hluchý a nedoslýchavý.
V: Cože, jakej Rejkjavík?
N: Jak zná hlavní město Islandu.
M: Co, jaký slaný?

:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D
Nůůda. Dostanete bůůůůro. Hrabe míííí. Chci domůů a jíst....

Osudně osudový den

7. dubna 2011 v 22:45 | Nicole |  Moje...
Kdo by si mohl myslet, že všechno bude tak úžasný, až to bude hrozný :D Jo.. po delší době bych se rozepsala o celym dni, i když si ho nepamatuju moc :D:D Takže začalo to jako každý ráno.. vstala sem a šla na bus. Třináctku sem dobíhala, protože sem to nějak nestíhala. Udejchaná si povidám s Verčou a zjišťuju, že sem už nějaká mimo od rána. Myslela sem si, že první hodinu máme Uce, ale neměli sme ho. A ani nevim proč sem si to myslela :D Pak sme vystoupili. Pak byla čeština. Zase sme probírali zajímavý téma literárního díla. Zase něco, co se nádherně hodí k mýmu životu :D O velký přestávce sem Verču požádala, aby mi půjčila nůžky.. měla sem sejra.. zabalenej sejra jako v balení kompletnim :D Tak dobrý, normální svačina (ještě že máme na šťávu, jinak by mi mamka dala kelímek, abych si natočila vodu z kohoutku - jo, je toho schopná, jak to už několikrát udělala :D). Tak sem se podělila.. s Honzou, Verča nechtěla, Monča nechtěla a Zuzka si s chutí a radostí vzala :D Potom na ájině sme čekali před učebnou, protože tam úča něco řešila s ostatníma studentama a tak sme prostě čekali. A teďkon si tak stojim a někdo z tý učebny vychází. Skvělý, Brejlatý nohy! :D Já nadšená, jako vždy. Pak si jde po schodech dolů, tak se otočim k tomu zábradlí a koukám na něj. A v tu chvíli se na mě taky koukne nahoru a pak mám zase debilní úsměv s směju se na Verču :D AAaaH ^ No a pak byla němčina. Měla sem druhou nejlepší známku ze třídy.. to je 3- :D Jo, sme tam všichni totálně zabedněný, tak se není čemu divit :D Němčina mě nebaví a nesnášim jí :D Pak byl tělocvik. Opravdu jsem se na něj těšila no :D Tak sme se převlíkly a já si pak šla zavázat boty ven, protože od minula sem je měla tak zavázaný, že bych si je nenasadila bez rozvázání :D No tak si tam sednu a Zuzka mi tu botu veme a zaváže mi jí a pak kdo se s tim má rozvazovat? :D A pak to udělala ještě 2x. Ale jako nascvhál, né jako že by byla tak ochotná a zavázala mi jí na noze :D A Monča taky miluje mi takhle zavazovat boty. A Verča taky.. taková šikana od nich :D Přestávka před druhou hodinou? - Byla sem zneužita. Sexuálně! Mě lehtala na ruce a já se mohla posrat :D:D A neuvedu tu kdo mě lehtal :D A ty její nechty.. už od pohledu mě to bolí a měla sem rejpance na rukách :D :D Druhá hodina těláku byla strašně monstrózně úžasná :D Nejdřív sme hráli takovou soutěž.. no a pak hru: sedli sme si do kolečka (jakoby kolečko :D) a každej měl název nějakýho zvířete. Já byla lev a seděla sem na židličce :D vedle mě byl vůl - Šimek, a na druhý straně osel - Verča :D A ostatní si měli vymyslet nějaký zvíře. Tak to byla: puma, žirafa, zebra a liška. Jenom tyhlecty zvířata tam byla :D A teďkon sem měla začít já a měla sem říct např. "lev volá zebru" a zebra měla reagovat a pak říct třeba "zebra volá vola" a takhle až do nekonečna. Kdo zaspal a neřek nic, tak sme se museli vyměnit. Tak teďkon volali mě a já si to nějak neuvědomila a teďkon ticho a já pak "ééé" a všichni se začali smát :D učitelka řekla, že lev zaspal. A tak sem šla na místo osla. A teďkon sme tak hráli dál, já sem zase zaspala a řekla "ééé" :D A teďkon jak sme všichni byli zblbý a pořád si vyměňovali místa a byli pokaždý jiný zvíře, tak teďkon volali Verču, která byla osel :D A vona teďkon "osel volá vlka" :D A von tam vlk nebyl a tak sme dostali všichni záchvat :D:D A pak dál "osel volá vlčiči" :D a to sme všichni už brečeli :D:D a učitelka "verčo, tady žádný vlci nejsou" :D To bylo uplně krutý :D:D
Odpoledne sem šla ven s Janou. Prošli sme se tak městem. Viděli sme (asi) geye. Prostě se drželi za ruce a vypadali jako šampóni tak nějak. Jana se tam rozplývala a on ten jeden se pak otočil a řek "to je sranda, co?" :D Buď si mysleli, že se jim směje a nebo to jenom hráli. Nic není určitý :D Pak sme se prošli po dvojce a vzpomínali na vzpomínky s Markem :D A jako v pohodě žejo.. mě to chytlo a měla sem hroznou alergii! Neviděla sem, slzely mě oči, kapesník sem měla tak mokrej, že sem z něj měla ještě větší alergii! :D Tak sem ho držela v ruce a nechala větrat tim větrem, kterej pořád foukal jako magor. Ale bylo to krásný, pokud bych neměla tu alergii :D Tak sem pak málem nedošla domů jak sem byla v prdeli :D Ale teďkon už je to fajn docela, ale oči mě pořád bolej :D Je to na hovno. Vždycky když je vedro a krásně a jaro a léto a svítí sluníčko, tak já jako ten největší kretén smrkám na celý kolo a všichni se divěj jestli mi snad nepřeskočilo :D Ale což :D A je mi taky zima na jaře a v létě. Taky opruz :D
A jinak sem před chvílí dokoukala film "Easy A" neboli (jak to nazvali česky) "Panna nebo orel" :D A je to krutej film :D
Dobrou.

Nemyšleno obrazně, myšleno přesně

6. dubna 2011 v 21:01 | Nicole |  Moje...
Provokace. Naschvály. Srandičky. Hurónský smích. Miluju to..
Ty divný lidi, co vídáte na ulicích, nevíte, co si o nich máte myslet a na první pohled se vám nezamlouvají. Určitě pohrdáte ostatními, když nejsou tak dobří, jako jste vy. Ale já to beru naopak. Tyhle lidi já prostě miluju. Vidět člověka, co nevypadá zrovna 2x podle nečích představ.. to je ten nejbáječnější člověk. A říkejte si co chcete, já nikým nepohrdám. Všichni mají možnost dosáhnou toho, co chtějí, mají možnost učinit věc, kterou nikdo nezapomene nikdy. Mají ten um se ztrapnit na ulici a je jim jedno, jak při tom vypadají. A já přesně tohle obdivuji. Všechno je tak strašně nudný a stereotypní každý den. Jenom prostě mějte tu energii ho udělat tím nejbláznivějším. Smeknout se po rozlitý polívce, narazit do sloupu, když nebudete zrovna dávat pozor, na celou ulici vykřiknout, když vás přítel poleká, vyplazovat jazyk na lidi v mekáči a dělat na ně smutný oči, když máte hlad, začít se honit po ulici.. Je to prostě takový osvěžení za ten den. Uvolnění a pohoda. Lidi ať si myslí co chtějí. A paní učitelka na občanku taky.. pořád kecy o nějaký společnosti.. vždycky se najde někdo, kdo se společností nejde. Vždycky je někdo ojedinělý a proto tak osamělý. Tuny rádoby moderních teenagerů.. Jo, houby to je! Každej si kupuje ty nejnovější vychytávky, nejlepší kousky oblečení, chodí ve skupinkách, hulí před obchodním domem, každej večír se de zlejt, dělá, jak je strašně cool. Není to zrovna to, co bych obdivovala. Jde to všechno do kelu. Už dávno jsem přestala být oblíbená a mít hodně kamarádů. Stačí mi těch pár co mám a já jsem za to vděčná.
Let me be free.

I´d Pay to See You Frown

4. dubna 2011 v 15:56 | Nicole |  Moje...
Dneska sme měli češtinu a zrovna sme tam probírali kata Mydláře. Popisovala tam všechno to, co mu dělali před tou smrtí, jak ho mučili a tak a já sem to s nadšením poslouchala a musím říct, že sem asi nějaká zvrácená a škodolibá, ale představovala sem si někoho, jak ho takhle mučim a pak mu řežu hlavu :D:D To byla slast...^ Sem nějaká násilná poslední dobou a mlátila bych :D Ale taky mám dost energie, takže každej den si tu pustim na plno hudbu, pobíhám po pokoji a nahlas řvu. "..drop all anger in the storm" - tohle to vystihuje přesně. Ale stejnak ... dneska mě ta poprava tak nadchla, že sem z toho měla strašně moc energie :D:D A ještě tam učitelka četla, že ta ženská chtěla vidět utrápenej výraz a tak zabila toho básníka, co jí byl vzorem :D To bylo taky slušně krutý. A nebo taky ten chlap, jak ho srala jeho máma, že mu jeho holky, co si vodil domů, odrazovala a všechny ho nechaly. To bylo taky slušný. Prej jí pak usek hlavu rýčem :D:D Jako zase slušná čeština. Jednou přídu na to, že sem snad romantik a teďkon přídu na to, že sem snad masochista. Neuvěřitelně povzbuzující :)
A mimochodem jsem před chvílí zjistila jednu nepotěšující zprávu.. V mojí nejoblíbenější písničce nezpívají "Drop all anger in the storm", nýbrž "drop our anchors in the storm". !! :( Avšak se mi líbí ta má verze, tak si jí napíšu na zeď :D

Protože se mi chce

3. dubna 2011 v 0:33 | Nicole |  všechnomožný...*
Mé jméno: Nicole
Jak bych se chtěla jmenovat: nenapadá mě nic kloudnějšího, jenom mě nebaví pořád vysvětlovat, jak se moje jméno píše :D
Jaké příjmení bych chtěla: Stump ^:)
Můj věk: 17
Kolik bych chtěla mít(let): když řeknu, že bych už chtěla chodit do hospody zákonně, tak si to domyslete :D
Kde bych chtěla bydlet: Amerika - Las Vegas? NY? - poslední dobou ale váhám, všude jsou rozmazlený děcka. Asi to vyjde na nějakou vesničku.
Moje nejoblíbenější barva: zelená
Můj nejoblíbenější člověk: :)
Barva, kterou nesnáším: černá, růžová
Člověk, kterého nesnáším: :)
Potkala už jsem pravou lásku? Já? nebuďme hloupí :D
Moje sny: těch je..
Moje oblíbené a vysněné povolání: novinářka, kytaristka
Po čem v životě nejvíce toužím: aby se moje sny splnily ^:)
Čeho si v životě nejvíce cením: lidí, co mi rozumí, upřímného smíchu od srdce :D
Co bych chtěla vzkázat těm, co tohle čtou: Dobrou chuť!
Šest věcí, kterými se uklidňuješ: hudba, úsměv, lízátko, kamarádi, řev, skákání
Tři věci, které máš teď na sobě: triko, tepláky, ponožky
O čem teď přemýšlíš: o tom, že sleduju HP 4. díl anglicky a nesoustředím se na to moc :D ale je to krásný :D
Kde je tvůj mobil: už spí asi 20 cm od mý ruky
Kde obvykle spíš: v posteli
Jakou poslední věc jsi jedla: krupicovou kaši
Který film jsi viděla naposledy: Harry Potter and the Goblet of Fire
Cos dělala dnes ráno v osm hodin: spala jsem
Znáš slova své oblíbené písničky: Stop burning bridges drive off of them...I swear I´d burn this city down to show you the light.. Hey hey we are the hurricane drop all anger in the storm.. :)
Kterou jednu věc bys chtěla na sobě změnit: odvahu
Je něco, co tě hodně naštve: když mě Jarča považuje za malý dítě.. Nevyvracím, že nejsem, ale stejnak mě to uráží od ní.
Jakou zmrzlinu máš nejraději: "stračatelovou"
Jméno člověka, který ti teď chybí: Teď mi chybí hlavně nějaká milá společnost.. :)
Už jsi někdy něco zlomila: srdce... :D:/
Byla bys raději klukem nebo holkou: samo že klukem.. :D hlavně bych si chtěla povídat se "svým kamarádem" :D
Sex v kostele: :D:D:D:D:D amen
Máš kluka nebo holku: holku
Chodila bys někdy s starším nebo mladším: Prázdniny - mladší, lepší, sladší, nevinní, rozkošní, ke snědení. Teď - starší.
Oblíbené jídlo: nikdy jsem nepřemýšlela nad oblíbeným jídlem.. sežeru všechno :D ale asi pizza nebo hranolky.
Máš doma porno: asi před dvouma měsícema sem si stáhla nějakej nahatej komix :D :D ale nekoukala sem na to :D
Máš narozeniny o prázdninách: ne, ale mohla bych si ty prázdniny udělat :D :D
Už jsi něco měla se svým sousedem: :D :D ne
Splnil se ti nějaký sen z dětství: jo, mám kytaru :)
Nosíš oblečení svého přítele: bohužel :D
Spíš člověk do města nebo do přírody: jak kdy. když mám chvíle, kdy se cejtim hrozně,tak příroda. když sem plná života, tak do města :D

...and the ghosts came

2. dubna 2011 v 23:55 | Nicole |  Moje...
Saturday. Cloudy day. You are standing in front of the cottage and thinking about today´s nice weather. You hear nothing. It´s just calm before the storm and you are happy. You feel wind on your body, you feel sun on your cheeks, you feel free. It´s time to relax. You are walking the garden and noticing the scene. Green grass. A wood in a distance. Something has changed. This place is not what it used to be in the past. You grew old and it changed you a lot. Good memories. Time spent there. Lots of good memories. This old cottage reminds you memories. It´s definitely not what it used to be. You are older now, you have other places to go, friends to talk, thoughs to think about and other interests. Things have changed. You are happier, you are sadder, you are more experienced and with every single day you think you are sillier. You want to stop the time and make your mind. What happen next? What you can expect? You wanna know everything. But you can´t. You feel smells of days before. You think of time when everything were so close and you could reach things you wanted to. You want to make one day rest, hug person you´d like to, have "near and dear" one to discuss your feelings and spend nice moments. You feel lonely at the moment thinking about thoughs you shouldn´t be thinking about. Life is so colorful and you see it. But not at this moment. I´m sorry.
And the ghosts? They are still here and watching you.

Když tě život ničí - usměj se a měj ho v piči

1. dubna 2011 v 17:18 | Nicole |  Moje...
Řiďte (řiťte) se tím. :D:D