Březen 2011

Panic! At the disco - 3rd Album

30. března 2011 v 15:24 | Nicole |  ♥ Music ♥
Kluci z P!ATD, tentokrát již bohužel bez Ryana a Jona, vydávají nový CD nazvané Vices & Virtues. Vyšlo 22. března a já sem na něm od včerejška závislá. Je na něm 10 písniček a hrajou mi to stále dokola. Nějak se mi zdá, že sem dostala novou jarní energii a mám se prostě fajn! :)
Teďkon tohle každodenně otvírám a užívám si každou zvlášť :D
Začalo to "The Overture"-m. Video, kde představujou svoje album. Mě příde prostě strašně smutný, ale to snad jenom mě, protože si představim pod každym tim slovem všechno, co se za rok změnilo a jak se napolo rozpadli. Ale je nádherný stejně. Hnedkon sem si tam zamilovala jednu písničku. "Hey hey we are the hurricane drop all anger in the storm". Ty slova.. jako kdyby zpívali o něčem uvnitř mě. Já vim, zní to divně, ale miluju jí :D Taky na albu mají "Nearly witches", kterou sem už dlouho znala, ale né celou, a taky je krásná :D
"The Ballad od Mona Lisa" - první písnička, na kterou udělali video. Tématem je vražda a její následné odhalení. Ah, Brendon zhoštěn role mrtvého a zároveň svého ducha. Nesmírně hyperaktivní tam :D A ta ženská ho pak chválila, že se jí s nim dobře pracovalo.
Já jen doufám, že na zmíněnou mojí milovanou "Hurricane" bude taky video. Docela si ho dokážu představit :D

..napsala bych toho víc, ale ono to nikoho nezajímá:D

The Overture
(Hurricane je tam od 2:08, do toho mluvení, ale pokračuje to tam až do 2:54 kdyžtak :D)

Jestli o mě delší dobu neuslyšíte, možná sem se oběsila na lustru

27. března 2011 v 13:17 | Nicole |  Moje...
Když jím ty cornlakeysy, tak si řikám, jak dobrý sou s tim mlíkem a těma kouskama čokolády, jak na tom je. K tomu piju teplý mlíko s cukrem. Mám otevřený okno a táhne mi na záda takhle po ránu. A teď člověk přemýšlí co s dnešním dnem. Kéž by mě přiletěl unýst nějakej velkej pták a já bych celý den letěla nad krajinou a užívala si výhledu. (Pod tím velkým ptákem si nepředstavujte nic jinýho, než zvíře. Teďkon nepíšu nic nadrženeckýho.) Přemýšlím, že text písničky v angličtině toho řekne víc než česky. "So tell me you love me, because it makes me feel alive for the first time". Před chvílí sem se radovala, že Josh má zase novou fotku z nějakýho časopisu^ Já se vždycky raduju, když má Josh nebo třeba Patrick novou fotku - tak málo stačí k dětské radosti :) (Mimochodem Patrickovo nový album se mi nějak moc nezamlouvá, je to až takový moc elektronický, až je to ošklivý, ale pořád to obdivuju, nikdy sem takovej druh hudby neslyšela. Ale všechny ty písničky miluju živě, a to sem vždycky milovala živě, protože on je úžasnej. A před několika dny sem přišla na to, že, i když nerada, bych o něm skoro mohla říct, že je to dokonalej člověk..)
Z těch cornflakeyů, který sme koupili v Polsku, když sme jeli z hor, tak v nich sem našla dvě hračky, což sem nečekala. Vždycky je přece v balení jedna, ne? Ale jako dobrý sou - strčí se jim do prdele tyčka, pak se to zmáčkne a vystřelí to. Oni sou jako takový kosmonauti. A takhle sem už ublížila Janě. Jinak to nikoho nezajímá. A taky jsem byla okradena o brejle. A když si umeju hlavu, tak to je takový překvapení, že mě ani M. nepozná a hned mě chválí :D:D Myla sem si je včera a teďkon si s nima hraju, protože sou krásně jemný. Ale jinak je nijak obzvlášť nemám ráda. Sem tam by mě zajímalo, jak bych vypadala, kdybych je měla krátký, extrémně barevný a měla bych krásnej rozcuch. Ona taková volnost se hodí. A nečasat se (né že bych to teďkon dělala, ale ráno se rozcuchat ještě víc, aby to vypadalo ještě víc dobře, by bylo fájn). Ah jo, teďkon si uvědomuju, jak miluju Patrickovy vejšky a ty jeho vzlyky a ty výrazy^ (3:11-4:27 přesně).
Včera jsme taky objevili jeden nový poznatek. Možná že si jedna moje kamarádka myslí, že bych byla lepší než ona, a tak mi neřiká co všechno dělala a hlavně s kým to dělala. Já.. opravdu. Také jsme řešili sex na jednu noc. Taky docela nechápu proč to vůbec lidi dělaj. A divíš se ještě víc, že to dělaj lidi, do kterých bys to neřekla. Do kterých bys to neřekla přesně před rokem. Za ten rok se toho tolik změnilo.. Až já se divim. Teďkon ve čtvrtek to bude přesně rok, co jsme obě poznali jednoho člověka. Bylo to období, který bylo přešťastný a taky dost napjatý. Naštvala se na mě, nadávala mi do děvky.. Políbil mě a pak byl konec. A teď? Je pořád jedna z mých nejlepších kamarádek navždy a s ním si nepíšu a neviděla sem ho dost dlouho. Pak následovalo strašně srandovní období s Kloboučníkem :D Musim se fakt smát, musim musim! :D Plánování tajných věcí, aby mě nezavřeli, protože mu bylo 13.. 13?! :D Taky jsem pořád na bratrance a na mladší. I když to je rozporuplný. Ty mladší.. jako jo, otočim se třeba za někym, když je fakt hezkej a rozkošnej, ale míň už přemýšlím o něčem víc. Ale mě by nezavřeli, když vypadám na 14. Ale stejnak mě to už nějak nebere. A je taky docela šok, vidět Joshe, jak mu je už 18 a ty se pořád koukáš na Most do země Terabithia a rozplýváš se. Každej stárne a i když to třeba vůbec nevypadá, tak mě taky dostihnou vrásky a budu stařenka, co si žije poklidně se svým šedivým manželem a kouká na telku. Ale je to za dlouho, tak si zatím užívejme střední a předstírejme, že jsem slušná holčička, co nemá žádný vzrušení, "mí milí spolužáci". Pořád si musím říkat, že mám docela štěstí, že neřeším, co si o mě lidé myslí a ignoruji je. Mrzí mě, že se tak trápíš ty, má drahá. Naše třída je fakt falešná a všichni jsou tam tak nepříjemní. Nevím jestli se to zdá jenom mě, protože sem divná, ale myslím si to. Byla sem vždycky vyjímka na všechno, když se dělaly ty testy s těma ženskejma, a to už snad něco dokazuje. Neobyčejný člověk s netradičným jménem. Netradičně se chovám a mám neobyčejné myšlenky a sny. Chtěla bych létat a vládnout světu, chtěla bych umět vytvořit duhu a dýchat pod vodou. Chtěla bych mít svobodné a šťastné myšlenky, chtěla bych, aby každý můj dotek dával člověku novou energii.. :) Jenom se divím, jak někdo tak malý může dokázat velké věci. V pohdkách a příbězích vždycky je, že nějaký malý, pro lidi neviditelný, osamělý hrdina udělá něco, co změní celý svět (Příběh o Zoufálkovi třeba). Je to krásný a já pořád doufám, že něco změním. Že potkám lidi, kterým změním život a nezapomenou na mě. Možná už se tak stalo a možná na mě něco dobrého ještě čeká. Ale zatím sem jenom líná, nevrlá, nepříjemná holka, co hraje wow a ani to neumí, ráda by se s každym hádala a měla pozornost každýho. Když už ale chci něčí pozornost, tak se musím starat o ty lidi. Když si jich nevšímám a ani je nepozdravím, tak co tak asi mohu očkávat..? Teď si jen tak vzpomínám na ty pozdravy, jak sem prohodila s Modrym, když sem ho potkala na horách.. :D A myslím si, že tohle je docela obsáhlý článek, ve kterym ste se dozvěděli až moc věcí, tak už radši končím, i když bych pokračovala.

Letem světem (možná o mě, možná obecně)

25. března 2011 v 22:32 | Nicole |  Moje...
Nejsem ten typ člověka, co by v krámě zkoušel každou blbou věc (teďkon myslim oblečení). Prostě to rychle prohlídnu, pokoumu a už vím, že si nic nekoupím. Když sem tam s někým, kdo si zkouší všechno, co se mu hned zalíbí (a mě se to ještě k tomu nelíbí) tak po několika minutách sem otrávená a nadávám a jen čekám, až si dotyčná osoba vyzkouší a pokoumá to, co se jí líbí, ale stejnak si to v mnoha případech nekoupí, ale stráví u toho tolik času (viz. Jarča:D a nebo dneska taky AndreJa)..
Klidně si necháme nadávat od osoby, kterou milujeme; může si říkat co chce, ale tvoje srdce to nevnímá a je ti jedno, jestli ti nadává, i když ti toho je pak líto. Obětovali bysme pro lásku mnoho, jen málokdo z nás tu opravdovou potká. Když už nějaký ten náznak zaznamená, tak je tak zaslepen, že si nechá líbit téměř vše a nechce dotyčného ztratit už Nikdy!..
Když nemůžu najít nějakou věc (většinou jsou to blbý sešity do školy), tak chytnu takový psycho, že v 11 hodin večer začnu řvát na mámu že to nemůžu najít a s tím psycho výlevem začnu aj brečet. Je to postižený, ale já sem jeblá. A to se stává i kvůli jinejm věcem. A pak zjistim, že ten sešit je jenom schovanej pod hromadou bordelu na stole..
Někdy si ani neuvědomuješ, jak ti nějací lidé chybí, když je nevidíš a nepovídáš si s nimi nějaký čas. S Váma dvěma jsem se nebavila dosti dlouho.. tejden nebo dva před jarníma prázdninama, a musim říct, že to bez vás bylo takový dosti nudný a nezajímavý. Moc ráda a s nadšením ze sebe dělám vola a ztrapňuju se co nejvíc, když jsem s tebou (M.). A ráda na tebe šahám a sleduju tvoje výrazy (Z.). Je to zajímavé s váma, a ještě dva roky (jo, bohužel jen ještě dva roky) vás budu srát :D* ..
17 let.. Je to takový zajímavý období. Období, kdy nesnášíš svět a snažíš se udělat svou vlastní revoluci, změnit chování a postoj, najít nový kámoše a mít nový zkušenosti. Je to taky čas, kdy tě všechno štve. Už docela dlouho sem nepříjemná na Jarču a ona se diví. Prostě mě štve vším, těma jejíma kecama, připomínkama a hlavně tím, jak ze mě má pořád malou devítiletou holčičku. Já nepopírám, že se pořád chovám jako dítě, ale ona se ke mě chová pořád jako k miminu a už mě to fakt štve. Tajhle mi řiká co si mám vzít na sebe a pak mě lituje, že mi slzej voči z alergie. Já si budu nosit co chci a nikdo mě už dlouho snad nelitoval, tak to fakt nepotřebuju..
Mám asi horečku. Koupila jsem si jednu určitou růžovou věc. Je rozkošná, to musím přiznat, ale.. já a růžová? Nejde dohromady. Dneska sem řikala, že je hezčí ten řůžovej šátek než ten zelenej (oni na tom byly takový jakoby kouličky a ten zelenej fakt vypadal jako pro starou babku) a hnedkon mě AndreJa "změřila čelo" jestli nemám horečku. Před měsícem asi sem dostala od mamky sukeň. Seřvala sem jí za to, že prostě to ne, že je hnusná a že jí nosit nebudu. Pak sem si jí ale zkusila, usoudila, že v tom mám hezkej zadek a že je celkově hezká, a tak sem v ní byla docela dlouho než sem jí sundala. Taky podivný. Ale ne, já sem jinak v pořádku, pořád chci koupit pánský trenky a nosit je..
Hip Hop mě uklidňuje. Jo, čtete dobře. Nějak ty Killazovy texty sou tak strašně pravdivý a já se v nich nějak nacházim, až mě z toho mrazí. O lásce, víte co.. Vlastně asi nevíte, protože nevíte jak na tom sem, ale to nevadí :D :D :D ..
Možná tu píšu nějak až moc nezajímavě, moc procítěně, ale věřte že já taková nejsem. Neřešim mezilidský vztahy, ono se to nějak vyřeší samo. Možná to je moje velký mínus, ale já sem taková. Mám ráda, když mě někdo řekne, že sem debil a řekne to od srdce :D Mám ráda, když se se mnou lidi smějou a možná nerada možná ráda se taky ztrapňuju. Miluju smích..
Z každého vzácnějšího období z tvého života, si odneseš něco, co ti nadosmrti zůstane. Jsou to vzpomínky, předměty, ale i zlozvyky. Já například od 4. třídy plivu. Bylo to období, kdy jeden můj idol plival taky a tak sem začala taky a zůstalo mi to doteď..

Do ticha se prolíná můj křik, který stejně nikdo neslyší

22. března 2011 v 21:21 | Nicole |  Fota♥Obrázky
Nemůžete s člověkem sdílet bolest, když nevíte, jak moc je velká..
Možná je čas, aby si moje štěstí vzal do rukou někdo jiný..
Žble, ten článek před timhle je o osobě, kterou nikdo neznáte, tak moc nemachrujte :D Jinak sem přidám nějaký fotky, když už mi to de. Třeba ani nepochopíte co to je a proč to fotim, ale já fotim všechno, protože sem magor^^

Ňou Ňou^^

20. března 2011 v 22:24 | Nicole |  Moje...
Every time I see you I automatically smile. Every time I think of you I smile extremely more. I know I can´t have you, but every thought of you is smileable. I don´t know you. Everythnig says all the bad stuff about you. But you are awesome to me and you don´t know it. I might be your friend. Your friend and nothing more. Last night I saw you again. It was really short time. But I enjoyed every minute with you. Your freaking smile when you told me a joke. Your big eyes full of life. Your voice. Your hands. Your hoodie.. I really like you. I want you even if I can´t have you. Never. There will still be this stupid smile when I am thinking of you. And my favourite phrase "What would be, if...". But you are more that you think. I could love you, but i can´t. Just let be friends and enjoy the rest of the life. :)

Vločky, zima, ale srdce roztává

20. března 2011 v 22:00 | Nicole |  Moje...
Mám chuť na nějaký to přemejšlení a nějaký to vyjádření citů jako vždy.. Nečtěte si to, jestli nechcete.

Volná

16. března 2011 v 18:56 | Nicole |  Moje...
Možná znáte ten pocit toho, že byste mohli být někde jinde a s někým jiným, ale zrovna jste nějak mimo a myšlenkama uplně jinde. A jste osamocení.. Dneska jsem měla dělat něco úplně jinýho, měla sem být šťastná a smát se. Ale ne, naopak se mám poměrně mizerně a je mi zima. Jo, připadám si docela mimo posledních několik dní. Pár dní před tím, než končily prázdniny, které jsem trávila na horách, jsem se rozhodla že něco určitého změním. Bylo to tehdá večer, kdy jsem byla na pokoji sama, po tmě, usínala, poslouchala písničky, smutnila a pořád přemýšlela o určitých věcech. Tehdy jsem si usmyslila, že už nebudu plná optimismu, nebudu se usmívat, budu mluvit bez nadšení.. Možná i jsem ten večer brečela, ale to už není podstatný. Jen jsem si představila život, kdy bych se chovala jinak, jednala jinak, mluvila jinak a víc.. Představila jsem si nechápavé pohledy lidí, co mě znají, na to, jak jsem se změnila a žádná sranda se mnou není. Tehdá jsem to myslela snad opravdu vážně. Však ono by to možná bylo hezčí. Nemít v životě žádnou radost, hodiny rozebírat téma a při tom se ani nijak nevzrušovat smíchem. Nemám ráda pohledy ostatních. Ty jejich.. nechápavý, povýšený výrazy.. To, jak v jejich očích vidíš tu sobeckost. Ne, nemám to ráda. Ale to sem už zase odbočila.. Ponurá nálada, tmavej pokoj, venku prší, mokré tváře, tureckej sed, tuny myšlenek a nálož zajímavých písniček, za který by mě asi většina z Vás zabila, ale v každym tom textu vidim něco pravdivýho.. všechno pravdivýho. Teďkon třeba taková jedna.. o jistý situaci mezi lidma.. V týhle situaci si připadám, jako jedna postava z toho textu. Ono to je až úsměvný (ale není to tahle písnička v článku). Ale fakt mám takový rozporuplný nálady a city a názory. Už mě to unavuje. Nevim.. asi se všim skončim. Odjedu někam daleko, poznám nový lidi a budu v klídku. A nebo taky ne. Lidi radši ne, už ne. Lehnu si na pláž a zavřu oči. Slunce mě pak spálí až na kost a bude pokoj. Jo.."a bude pokoj :D:D" (..žejo?). A nejradši bych si dala facku za moje chutě poslední tejden (a nemyslim tim k jídlu) :D Áhjo.. Asi bych už vážně potřebovala někomu říct, že ho mám ráda. Komukoli, koho mám ráda. Stejnak to nemá cenu, i kdybych se odhodlala. Každej smích od tvých kamarádů je vzácnej.. když se ale všichni smějou pořád samejm kravinám, tak kdo má pak poznat upřímnej úsměv, který říká "Mám tě rád".. Jeden blbej upřímnej pohled "Jsi můj život".. Jedno odhodlání "Jdi už do prdele!"..

Nemám sílu bojovat, já musim jít
musim začít žít a né pořád jenom snít
dva roky se trápim, že nemůžu bejt s tebou
proto teďka vodcházim a ty nemůžeš se mnou

Teďkon jsem si uvědomila, že moje 5letá zamilovanost zmizela. Je pryč. To krásný dětství, kdy jsem udělala jednu zásadní chybu, který budu litovat snad do smrti a vždy mi bude do pláče.. Pořád lituju, ale už sem zase volná a musim říct, že je mi docela dobře :) ...a teďkon jsem si ještě uvědomila.. možná tím, co jsem tehdá udělala, začala moje klukovská polovička. Možná v ten den se začly tvořit moje budoucí smutný chvíle, který přišly během těhle posledních dvou roků. Možná to tak má být. Ale jinak jedna rada do dětskýho života: "Nebuď naivní a neříkej klukovi, kterýho máš ráda jako kamaráda i jako něco víc, ale pořád si to neuvědomuješ, že se ti líbí někdo jiný, ten, který je jeho nejlepší kámoš." Jo, teď to víte.. to je ta nejhorší věc, kterou jsem kdy udělala. Chtěla bych vrátit čas a všechno změnit.. Taky bych ráda poznala jednu určitou osobu dřív, o dost dřív, ještě na základce.. Všechno mělo bejt jinak.. :)

Začíná to u srdce a končí u uší

12. března 2011 v 22:17 | Nicole |  Moje...
Ano, zamilovaná až po uši. Nemůžu vyjádřit snad nic jinýho, že tohle je moje osudová, pravá a šťastná láska. Vždycky, když uvidím jenom jeho zlomek, zlomek něčeho, na co mám chuť a mám to ráda, tak se mi začnou sbíhat sliny a jsem natěšená jak malý děcko. Ten první okamžik, když ho spatříš, když si řekneš, že přesně tohle chceš, že chceš cítit tu chuť. Jen ty a on. Jen ty a ty chvíle neskutečné slasti. Jaký je to vždycky jedinečný okamžik. Jaký je to neskutečné nádherný pocit. Nikdy nepodceňuj ten pocit, který cítí tvůj žaludek. Ten pocit, který ti říká jazyk, na co v tu danou chvíli máš chuť. To napětí, když čekáš, co budeš mít k večeři. To napětí, kdy si dáváš svůj oblíbený nanuk a jíš své oblíbené lízátko s krtečkem. Ani nejde popsat, jak moc miluji jídlo. Nikdy nebudu nic milovat víc, na to vemnte jed. Ať si budu říkat, co budu říkat, jídlo má u mě svou speciální pozici a vždy bude na prvních místech. Miluju když jim a vychutnávám si něco. Miluju, jak si mažu rohlík a těším se, až ho sním, jak si dělám hranolky a jak si kupuju lízátka. A ta chvíle překvapení, když jste někde na pobytu a nevíte, co bude k jídlu. To je taky přenádherná věc. Za život si pamatuju ty jídla, co byly příšerně nechutný. Jako jednou v jídelně, jak sme měli nějaký malý hnědý kuličky, byl jich plnej talíř, až to přetejkalo, smrdělo to a bylo to nechutný. To mě docela dostalo a zajímalo by mě, co to bylo, abych vám to nedoporučila. Taky si pamatuju na ty malý nicotný snídaně s malejma večkama ke s nídani v Řecku a na (ještě nedávné) snídaně tady v Čechách, plné všeho, co jen chceš, až se přežereš a je ti blbě. K tomu mě napadá taková myšlenka.. "Miluju Čechy, co jsou v cizině. To se prostě hnedkoc pozná, takový burani se nezapřou. :D" A tak tohle by snad stačilo. Jídlo miluju a láska mi prochází žaludkem.

Hněv, zloba, nenávist

4. března 2011 v 23:30 | Nicole |  Moje...
*článek napsán na určitou písničku našlou na určitém facebook účtu a s určitými city*
En bylo její jméno. Vyrůstala v rodině 3 bratrů s matkou a otcem. Vždy chtěla šířit radost a rozesmívat lidi. Měla hodně nápadů a snů, kterých se držela a život pro ní byl tím zajímavější. Malé děvče, které chtělo dokázat velké věci a mít věrné přátele, kteří jí porozumí a podrží i v situacích, kdy je na dně. Vážila si všech usměvavých pohledů, upřímných, plných důvěry a ochoty pomoci. Vážila si atmosféry smíchu, který se s ní rozhléhal nesmírně daleko. Věřila v krásu života a také v krásu lidských duší. Věřila, že každý člověk je uvnitř zranitelný jedinec, který dokáže projevit city. Aspoň tomu chtěla věřit. Jenže jak pomalu vyrůstala, setkávala se s více lidmi, o kterých to říct nešlo. Nikdo nebyl takový, jaký si myslela že je. Klamal pohyby, výrazy, celkovým projevem a city. Každý dokázal hrát někoho jiného. Proto si přestala vážit lidí. Začla k nim cítit nenávist s nechtěla poznávat další, kteří by jí jenom ublížili. Zaslepená svým míněním o lidech už nebyla. Nikdy nikomu už nevěřila, nesdílela s nikým své strasti a radosti, uzavřela se do sebe s oddala se svým snům a myšlenkám. Nikdy nepoznala lásku a nikdy nemilovala. Nevadilo jí to. Pocit svobody a volnosti ji naplňoval a cítila se lépe. Bez lidské společnosti, bez jakéhokoli kontaktu s lidmi si žila sama na opuštěném místě a sama hospodařila. Objevovala svět takový, jak ho nezná a takový, jaký ho chce vidět. Byla na místě, kde nikde nebyla přetvářka, žádné zklamání, žádné problémy se vztahy mezi lidmy.. Jedinou společnost jí dělala zvířata a občas měla pocit, že si s nimi povídá a jenom oni jediní jim rozumí. Pozastavovala se nad tím, že další vývoj zvířete na člověka nebyl za potřebí. Zvíře dokáže gesty naznačit city, dokáže také více vnímat pocity a nálady, dokáže být tím nejlepším společníkem vůbec. Na co potřebovala lidi, když se s nimi neuměla a ani nechtěla bavit. Rozebírat problémy a kazit si tím život nebylo jejím životním posláním. Prostě se na chvíli zastavila z toho věčného shonu a stresu, co v této době panuje a zvolila si život, za který byla vděčná a který si užila.

Cesta do bílého neznáma

3. března 2011 v 19:42 | Nicole |  Moje...
Speciálně pro Arašída, jinak bych to sem nepsala^:)

Na to seru vezmu rýč a pilu sekyru do hlavy zabodnu rýč a už nebudu hladowý

1. března 2011 v 22:06 | Nicole
Dnešní den bych chtěla označit jako za poflakovací a konečně normální :)

určitě všechny potěším tím, že oznáním, že dneska sem si to přeinstalovala:D:D:D:D:D

a nebo taky tohle no..:D