Leden 2011

See a Deep?

31. ledna 2011 v 21:24 | Nicole |  Moje...
Just wondering what does it mean, standing alone on the road, watching birds flying. Alone with all the feelings you feel, all the memories you are keen on remember. You feel free, full of energy, happy and calm. You want to stop this time forever. It´s special place for you. It´s your fantasy, your dreams full of new ideas, new friends, new adventures.. You do everything you want. You can reach a top of Mount Everest, turn around, slap your ass, wave and scream "Hello". It´s possible. You can do it and be happy. You can fly with colorful rainbow, touch her and talk to colors. Imagine a place you feel free in. Such a most wonderful moment in your life. I´m in love with my imagination. Make your own world. It´s only yours. Noone can steal it. Noone can see it. Noone can understand what you´re thinking about. Just you and your imagination. Go hand in hand through new adventures and ideas. (I know, i´m talking about it all the time in here, but im in love with it♥). Real world is not too interesting, not too colorful and not too much to be you. You are your own God in your dreams. You can make animals, which don´t exist, make people, who understand you, make mood you like to be in. As I said - E.V.E.R.Y.T.H.I.N.G. is P.O.S.S.I.B.L.E. ^^

Believe your dreams and touch the stars.
Close your eyes and forget everything you see every day.
Keep smilling :)

Odvaha a Oddanost

25. ledna 2011 v 18:58 | Nicole |  Moje...
Je špatný se odsuzovat za chyby, co člověk udělal. Ale..Proč je vůbec dělá? Proč se všechno děje proti tomu, co chceme my? Proč nedokážeme něco, čeho by jsme nelitovali a neměli pocit viny?
Někdy nejde udělat věci tak, jak chceme. V jednu chvíli bezmyšlenkovitě jednáme a užíváme si okamžiku. Jsme rádi za to, co je. Ale nikdy to není tak hezký jak vypadá. Můžete být nejšťastnější na světě, jenže pak si připustíte, že zkrátka nic nevyšlo tak, jak byste chtěli. Vzpomenete si na to, jak jste na okamžik zanedbali příležitost něco změnit. Tím myslím všechno.. od koupi nějaké věci, která se nám na první pohled zalíbí, přes to toho někoho oslovit, po to udělat cokoliv jinak..jinak zareagovat, odpovědět, jednat. Říkáš si "Jo, je to v pohodě, jsem v klídku, příště to udělám." Jenže kdo ví, jestli vůbec nějaké příště bude? Kdo ví, jestli bude stejná nálada, stejně dobrá příležitost, skvělé načasování.. Nic nemusí být takové, jak si představujeme, a taky že to nikdy není takové, jak si představujeme. Potom je člověk zklamaný, že se nechopil možnosti to podniknout, odhodlat se a jít do toho po hlavě. Tak proč věčně dělá takové chyby? Chyby, kterých pak lituje jenom on. Dlouhou dobu ho to užírá a on není v klidu. Každý z nás je jedinečná bytost, která má své zásady, svá pravidla, své nadání pro využití situace.
Všechno to "co by bylo, kdyby..." se mi v hlavě opakuje dosti často.Někdy prostě člověk žije ve svých snech a chce být spokojený ve svém světě. Hlavu má plnou snů a představ, jaké by to bylo krásné, kdyby jednoho dne se objevil někdo, kdo mu změní svět, otevře své srdce a řekne upřímné "Miluji Tě." Jak krásné by to bylo, kdyby pro každého někdo takový existoval. Je to někdo, kdo tichounce závidí ostatním, že mají tvůj úsměv, tvé přátelství, tvou důvěru, zážitky s tebou a slova "vážím si tě" a "mám tě rád". Někdo kdo po tobě touží každou minutou svého života a je schopen ti obětovat vše, co jen může. Někdo, kdo jen čeká, až mu padneš do náruče, usměješ se na něj, pohladíš ho po vlasech, koukneš se mu do očí a řekneš, že jsi jen jeho. Je sobecký někoho "vlastnit jako majetek", ale chci řící jen to, že znamenat pro někoho celý svět, je prostě pocta. Je to krásný. Je to to nejcennější, co ti kdo může nabídnout. Mít někoho jenom pro sebe jenom z toho důvodu, že ti je s ním krásně a na nic jiného nechceš (a ani neumíš) myslet.

Mít prostě dar zastavit čas a udělat každou chvíli s tím, koho milujete, nekonečnou.. ^^

I´m still alive

19. ledna 2011 v 19:00 | Nicole |  Moje...
Den další: zase první promočený kapesník.
Stav: neznámý.

Není to něco, kdy bys měla hlasité vzlyky plné bolesti. Nečinně ležíš, svíjíš se v křečích, ale potichu, potichounku. Ten trpivě bolestivý výraz na tvé tváři říká vše. Jenom si představuješ, jak asi to vypadá, když to nevidíš jak ty, tak nikdo jiný. Utlumený křik..né, křik ne..řev. To je to, co to vystihuje. Chceš řvát, pěkně nahlas si vyřvat hlasivky, aby to nikdo jiný nepřeslechl, ale nemůžeš. Nechceš aby ostatní trpěli i když chceš aby cítili tu bolest kterou citíš. Pěkně hnusnej pocit.. Chceš, aby viděli, jak nemůžeš dýchat, jak tě celé tělo neposlouchá, máš křeče v celém těle, jsi nervózní, stahuje se ti žaludek, je ti zle. To, jak brečíš, když ani nechceš. Nechceš se tak ponížit a trpět pláčem a bolestí celé dny. V určitých případech to ale nelze vynechat. Uvědomuješ si, že by si to dělat neměla, pak ale přijde ten pocit. Pocit, který naprosto ovládne tvé tělo. Jako kdyby se vše v tobě zmenšilo, sevřelo.. a ty trpěla a nemohla jinak. Nesnášíš se za to. Chceš to změnit ale nejde to. City tu budou pořád a tebe to bude bolet. Nemůžeš utéct, ani to jen tak hodit za hlavu. I když se moc snažíš na to nemyslet, vždy se něco totálně zvrtne a ty jsi zase na dně, kdy by si chtěla řvát, brečet, nadávat, mlátit do všeho, všechno zahodit a odejít..

Am I Still Alive?

A zase nám to krásně svítí

11. ledna 2011 v 0:23 | Nicole |  Moje...
Poslední dobou asi bylo dost neduchaplných článků, deptajících, smutných, a kdoví jak ubližujících. Chci napsat pozitivní věc. V tomhle období je těžké něco takového vůbec psát nebo o tom vůbec přemýšlet, když mám hlavu plnou vší tou bolestí, ale což :)

První krůček pro ni znamenal novou věc. Vstup do neznáma. Nikdy předtím neviděla tolik krásy pohromadě. Nikdy se tak zeširoka neusmívala, jako dnes. V jejích letních zelených pantoflíčkách s bílými pruhy, které jí ladily k jejím hedvábným zeleným šatům, se ponořovala do té zeleně. Cítila svěží vítr, jak si pohrává s jejími vlasy. Zavírala oči a užívala si tepla, které pociťovala na své kůži. Svými laškovně mírnými pohyby poletovala v zelené trávě, jako kdyby nikdy předtím nezažila ten pocit. Její jemné kůže se v ten okamžik dotýkala jenom stébla trávy, která jí zároveň lechtala. Všude byla cítit vůně rozkvetlých květin. Dívka pomalu otevřela oči a pořádně se rozhlédla. Slunce jí bránilo ve výhledu. Dala si tedy ruku nad oči, aby si udělala aspoň trochu stínu. Všude okolo sebe do dálky viděla zelenou barvu sem tam propletenou barevnými odstíny květin. V dáli bylo pár listnatých ovocných stromů, které tančily do větru a zpívaly si letní píseň. Dívka byla nadšena. Spokojena, jako nikdy dřív. Všechna ta smyslnost kolem ní, lehký vánek, co si s ní pohrává, neuvěřitelný klid, jaký tam panuje. Slyší jenom zvuk větru a do toho své výdechy. Pomalu si lehá na zem. Jen tak do trávy. Své tělo odevzdá jemným stéblům. Opět zavírá oči, dotýká se trávy, vdechuje vůni léta a zeširoka se usmívá. Moc by si přála, aby tenhle pocit nikdy nezmizel, aby tu léto bylo napořád, aby navždy tančila do víru větru a nebo ležela a nechala se mazlit stébly trávy. Dodávalo jí to energii, jako nikdy za celý rok. S radostným úsměvem na tváři usla.

^k tomu: I když léto není moje nejoblíbenější období za rok, tak si ho také užívám. Miluju tu volnost nosit jenom triko. Proč léto nemám ráda? Jednoduché - jsem alergická na kytky, tak proto se mi to vůbec nezamlouvá. Smrkám nejvíc za rok a je mi zima. Opravdu - zima! Vím, nedává to smysl, ale to nic okolo mě :)

Prší

6. ledna 2011 v 23:52 | Nicole |  Moje...
Viděla ho jenom na okamžik. Jenom na chvíli ho obdivovala. Zažila neuvěřitelnou chvíli pobláznění a zamilovanosti. Užívala si toho jediného významného okamžiku v jejím životě. Koukala mu hluboce do jeho očí a naplnil ji pocit tepla. Byla spokojená. Čas jako by se pro ní zastavil a říkala, že to s ním chce prožít život, že on je pro ni ten pravý, že s ním chce zažít nejšťastnější chvíle svého života. Na její tváři svítil úsměv. Byla spokojená. Jen ale na malý okamžik. Všechno pobláznění jakoby se ztrácelo v dáli a jako kdyby se už nikdy nesměla podívat nikomu do očí, aby neviděl tu bolest v nich, ty oteklé červené oči plné smutku. Tu noc brečela. Jenou a ještě hodněkrát..