Říjen 2010

Chce se zbavit mýho pokoje

22. října 2010 v 16:41 | Nicole |  Moje...
Chtěla bych se vyřvat. Z plných plic. Všechnu tu bolest bych chtěla vyřvat. Vyřvat si hlasivky. Nemluvit už víc. Řvát, řvát, řvát. Ze vší tý bolesti. Z toho věčnýho dohadování. Bolí mě to, když řekne, že to chce vyhodit. Bolí mě, když říká, že to tu už nebude a místo toho příde něco novýho. Kohopak to zajímá? Je to moje věc, moje volba. Bolí mě, když mě chce vyhazovat ten můj bordel. Moje vzpomínky. Moje dětství. Každej je jinej. Já jsem na těch věcech závislá. Já je miluju. Dodávaj mi energii. Nechci něco novýho. Nebyla bych to já. Nebyl by to můj pokoj. Ničí mě ta představa, že se to všechno vyhazuje. Všechno to moje! Nic s tim nenadělá. Prý že jeden den ON přijede a vyhoděj to. Koho pak to zajímá. Je to moje. Žádný právo na to nemá. Je to můj pokoj. Můj bordel. Moje království. Nevzdám se toho. Je to moje já. Nechci to vyhazovat, i když to je starý! Mám na to svoje vzpomínky. Vztah k tomu.
Chci vyřvat tu bolest na mojí hrudi, když slyším ty slova o vyhazování a zbavování se toho. Chce se mi zbavit tý bolest. Svírá mě to. Ničí mě to. Nemůžu dýchat. Chci řvát a brečet. Ať všichni vědí, pocítí, slyší a vnímají mojí bolest. No a co?! Koho kurva zajímá, že je to starý. Kurva! Je to moje. Moje. MOJE!
Nechci aby mi ničila pokoj!!!

Středa

13. října 2010 v 21:23 | Nicole |  Moje...
Ale tak docela dobrý dneska. Teda.. Super dneska :D Ve škole jako vždy nadrženecký s mejma třema milenkama :D Já na ně nedám dopustit! Hlavně to každohodinový deptání Huliány-Mahuliány :D Já nevim koho bych šťouchala jinýho při hodině. Teda jo, vím, ale to by vedle mě musela sedět buď Rixey nebo Oskar. Kdyby vedlě mě seděl takovej Domácí Úkol...nebo Zadek! To bych se nesoustředila při tý hodině, to by nešlo! :D Stačí když Zadka mám na očích pořád. V těch brejlích vypadá jako teplouš. Jo! xD A dneska sem stála za Klonem ve frontě. On tak ďábelksy krásně voněl! Ah!! Je úžasnej! xD A když mi Hulča-Mahulča řekla, že má divnej zadek, tak se mi přestal líbit (jeho zadek) xD. Nevim proč, ale z takový blízkosti je to zvláštní xD Hlavně že se rychle nažral a vodešel Mě docela nasral! :) No a teďkon jako sme v tý řade na jídlo. A vemem si vidličku a nůž. A típnem si kartu. A pak řeknem že chcem kašu krupiconou (protože sme si mohli vybrat; byly tam ještě játra a ty si právě dal Klon). A jako v pohodě viď. A teďkon ta kuchařka na mě "A to budete jíst jako tím příborem,jo?" :D Já se tam začla tlemit, řekla "No jo!" a šla sem Mahulče a mě pro lžíci :D Tak sme se pak usadili. Sme teda s Mahulčou seděli u stolu a já netrpělivě vyhlížela holky. Tak jako dobrý. Vidim Oskara. A vona de s tou pindočurinou někam jinam! Tak jako sedím a koukám a vočima vyvalenýma :D Pak si k nám přisedne Rixey a koumem to. A něco řeknem o tý pindočurině a vona se na mě tak koukne!! xDD No neva viď. Celou tu dobu co jíme, tak čumím na Zadka. Taky dobrý chutnání když je tam vzadu u vokna :D Ten oběd si ale nijak nepamatuju, ale vím že sme se zase tlemili :D Teda..aspoň já furt :D:D Pak se u mě zastavil Oskar a ptala se jestli maj čekat a já řekla že jo. Tak počkali :D Pak sme šli s ty chlípníci se tam zavírali na holčičích záchodcích. Klučíci, co jinýho....! Pak sme teda šli. Verča šla DO ROSSMANNA! :D:D:D (Já vím, oni tohle pochopí jenom ti vyvolení) Tak sme šli s ní. S Oskarem sme se tam tlemili škrabce na jazyk :D Ta je uplně krutá! To musíme dycky čeknout. Ono by to ani nijak nešlo! :D Tak fajnéé. Pak sme tam rozebírali Oskarovi vlasy. Teda aspoň já, když mi řekla, že pude ke kadeřnici. Pak sme to pošeptala do ucha Mahulče a řekla jí, ať to pošle dál a vona to nechtěla poslat! :D Jako!!! :D Ale pak se to Rixey dozvěděla a usmála se na ní :D A pak sem koumala barvu, aby si dala červenou nebo BlueBlack :D ale ona nesouhlasila. Pak cestou na zastávku sme kecalíí a tlemili se jako vždy :D Zase (jako vždy jindy) jsem byla nazvána perverzákem :D Pro mě je to už jako lichotka :D Tak sme šli. Ruku v ruce s Oskarem :D Pak vidim oného...jak ho nazvat aby nikdo nepoznal že je to on...no.. Přehazovačku třeba :D Tak tam de přehazovačka s kytarou na zádech. Už ho vidím z dálky a řvu na Rixey. Po několika pokusech se otočí a já jí řeknu, že tam de Přehazovačka. Pak ho uvidí :D Tak se tak nějak pozdravíme při chůzi a de dál. Tož mi pak Rixey učiní sliny v puse, když mi sdělila, že v tom pouzdru má určitě tu novou elektrickou! Ah! :D Tak neva no. Dem dál. Oskar s Pindočurinou dou s náma. Pak tam Rixey pouští písničky :D - Ty její urvanecký. Tak dobrý :D a Pak já na Oskara, jako že má hipís vlasy. A pak usoudíme, že je to vlastně metalistka :D Tak jako fajn. Pak já do tý písničky začnu tou hlavou třást a ten zvuk jako uplně metalista. To metalistický zavrčení :D Tak holky tam usmátý ze mě :D A Oskar to nechtěla zopakovat. Ah jo! :D Pak sme teda šli do busu. Mahulča moc zase nepovídala, ale s Rixey sme rozebírali něco :D a ona pak "já vždycky v buse sedim..ale včera sem stála" a já "no, nebyla si jediná, co jsi stála.." :D A ona se na mě tak koukne, jako vždycky, a začne se smát :D No jo, perverzák :D Tak pak vystoupíme. S Rixey du k její babice pro skejta (psst, její sestřenka to neví! XD) a dem jezdit. Tam byl takovej plácek mezi těma barákama, jako hřiště obyčejný, a tak sme se tma usadili. Projezdili sme celej ten plac a nasmáli sme se dooost :D A musím uznat, že se , holka, zdokonaluje :D To pude, to pude! Asi po nějaký době sme si sedli a Rixey pouštěla písničky :D Tak sme tak diskutovali. Emáky sme probírali. Díry v uších. A všelijakosti :D Prostě fajn to s ní. A pak sme se zasnili u takovejch "snících" písniček a představovali si. Prostě představovali různý věci, co by se k tý písničce hodilo a tak. Ah. Krásné! Hlavně ta s mlhou! :) Na tom hřišti sme strávili asi tak 2 hodiny :D Ale úžasný dvě hodiny. Pak sme se vraceli k její babice pro tašky a potkali tam její sestřenici. Ale nedozvěděla se o tom skejtu, takže fajn :D Pak sme odcházeli na zastávku. Řekli jsme, že to bude náš jakoby rituál vždycky ve středu na skejta :D Jůůh :D Pak pudem  do skejtparku a sbalíme tam ty nejsladší kluky. Ah! Ty jejich uplý kalhoty. :D No ty kráso!! :D Po mě! A jedli sme cestou BeBe. Čokoládový a s překvapením mi chutnali :D Ale dost dlouho sem je neměla od tý doby, co mi jedny nechutnali :D Ale s Rixey mi chutná :D:D Pak odjela zpívat :D A já šla dom. Pak přišel Brácha. Chvíli tu byla a pak odešla. Měla sem pak nastoupit do busu abysme jeli na basket ještě s Kaprem :D Tak dobrý. Pak sem teda to stihla. A tam by ten děsně nepříjemnej kluk. Vypadá jak kundíksicht a já ho nesnášim i když ho neznám. Podle mě si vo sobě strašně myslí. Kretén. Vypadá jako kovboj a je nesnesitelnej. Mě je z něj blbě! :D Fuj. Intelektuál. Ale co, nechme to :D Nastoupila sem do busu (tentokrát bez nehody, né jako když se někdo smekne po salámu a upadne tam :D:D). Tak sme jeli. Holky probírali atrakce u skejtparku a já se tlemila :D Oni jako že to není srandovní, že za čtvrt hodiny šli asi na 10 atrakcí a bylo jim blbě. To sme se začla smát víc :D:D Dobrý no. Nemám ráda poutě. No neva. Sme pak koumali ještě Buřinovu fotku :D On má totiž novou, po X letech :D To sem docelááá čuměla! Whoa! Kapr řikala, že tma vypadá jako homouš :D Ale mě to tak nepříde.. Teda možná na druhej pohled. Ale jako, nevypadá tam jako Buřina! Buřinu si pamatuju jinak! :D Ale stejnak mu to nějak seklo no. Sem si zase uvědomila že sem na mladší, a byla sem nějak tak spokojená :D:D hh. Pak sme vystoupili :D a já koumala co kdyby ten autobus nezastavil a dveře se nevotevřely, protože by mu došla elektřina. :D A Brácha se vytočila a řekla, že by se to nestalo :D Pak sme se hádali a Kapr nás usmiřovala :D Ale jako..hádání jako hádání..víte co myslim :D Se mnou se hádat snad ani jinak nejde :D No neva, nerozebírat to :D Pak sme vešli a prošli :D Našli si místo a koukali na basket :D Dobrý no. Mos me to nesledovali ale zato sme se tlemili a kecali. :D ale jako dobrý. Tam hráli prej nějaký 16-ti letý kluci a voni na to vůbec nevypadali! :D Whoa. No nic. Pak tam byli první poločas pořád roztleskávačky. To nás tak deptalo! :D Jako fakt. Petra se rozčilovala, že kdyby měla špeky tak tam neleze :D hhh. Byli šílený. Ani toho moc nezatancovali, fakt nevim co tam dělali :D ale neva noo :D Tak sme seděli. Petra objevila emáka nějakýho a hnedkon sme si vzpomněli na Žileth :D Po tom poločase Brácha řekla, že by chtěla jít někam na světlo :D Což totálně nechápu tuhle reakci :D A tak koumala místo. Po tom, jak se zhaslo a přišli tam roztleskávačky, tak holky se šli přemístit :D Ale já sem jim řekla, že nejdu, že se mi tu sedí dobře :D Tak sme tam asi čtvrt hodiny seděla sama a sledovala hru. A teďkon holy přišli červený jak raci :D Vole já se začnu tlemit :D Teďkon se jich ptám co jim je. A oni jako že si za ně sednul nějakej chlap a že když se na něj otočili, tak se na ně culil a pak se smál na celý kolo až se lidi otáčeli :D:D (co mi to jen připomíná xD). Tak chuděrky odtamtud odešly, protože se na ně pořád culil :D:D To maj teda nápadníka. Hh :D Tak sme seděli do konce. Koumali sme na druhý straně pár kluků, jak bubnuje na bubny. Jo, byly sme překvapený, protože většinou bubnujou nějaký tlustý starý vousatý chlápci zpocený :D Tak dobrý.Ten jeden z nich byl Bieber. :D A měl úžasnou košili. Juu! Byli cool :D Tak dobrý. Pak to skončilo. Pardubice vs. Svítkov - my sme vyhráli :D Dobrý! Sme šli na zastávku. A von tam byl ten chlap jak se na ně culil :D chudáci se začli tlemit a já se na něj radši nekoukala :D Byl asi tak do mýho pasu velkej :D Jako když si sednu, tak tak stál :D Docela zajímavý. Ale už sme ho jednou viděly. Určitě. Tak pak odjel 8 domů :D a my sme pak chvíli po tom chytli 9. Tak si sednem a Kapr stojí :D Kecáme a Step Up - teda aspoň já řikám, že je to úžasný, protože se na to Brácha ptala. No a pak na hlaváku nastopí Páťa :D uplně moc. Sem zase nadšená jako malý dítě. Moc ráda ho vidim!! :D Tak kecáme a kecáme. Super. Se ptá na Žileth. a já na něj že jí přeskočilo a on že jo, že je to vidět :D že je hrozný emo. a prej já že sem taky nějak bláznivá nebo co :D To asi podle těch fotek..grrr. zabila bych to :D Než sme mu to stačili vysvětlit, tak vystoupil :D Pak sme mu mávali :D No ale stejnak sem další zastávku vystupovala já :D A tak sem se s holkama rozloučila a šla sem domů se sluchátkama v uších :D A teďkon sem na kompu a už asi hodinu píšu tenhle článek :D Ale to vůbec ničemu nevadí :D Potřebovalo to provětrat! :D Tak dobrý. Uvidíme se jindy! :D

Zataženo

12. října 2010 v 19:32 | Nicole |  Moje...
Opravdu jsem si jen tak přála, aby všechno skončilo a nebylo. Aby všechny moje sny skončili v jeden jediný okamžik. Aby moje starosti jen tak odplavali do prázdna. To letadlo jak letělo po obloze, jako by najednou spadlo z čistého nebe. Na mě. Na můj smutek. Však se nestalo. Ani ty reflektory nebyly tak blízko.... Vím, není to zrovna 2x pěkný, jak to tu píšu, ale mám děsný nutkání to napsat! Dneska byl dobrej den. Suprovej. To sem si myslela do tý doby než sem šla pak ven. Nevim co se to stalo, ale jako by všechno to nadšení někam zmizelo. Když sem jela busem, poslouchala písničky a koukala se okolo a jen tak přemýšlela, uvědomila sem si, že je všechno špatně. Ve škole to nebylo vůbec dobrý. Cítím se jako ten největší flákač na světě. Vůbec se mi to nelíbí. Na školu totálně seru. Nějak je mi to jedno. Nechápu... Cestou domů jsem si uvědomila, že moje sny jsou nesplnitelné. To mě udělalo smutnou ještě víc. Nikdy jsem na to moc nemyslela, prostě jsem to jen tak nadhodila a věřila, ale teď.. Jsou nesplnitelné. Další důvod, proč bych chtěla, aby se to nikdy nestávalo už. Přišla jsem domů. Bavila se s mamkou a ona zase s nadšením se začala bavit o mým pokoji. Že ty poličky půjdou pryč a že mi tam dá skříň a komody a tam si dám všechny ty věci. Ale to se mi tam totálně vejít nemůže!.. Pak řikala něco, že by dala do prostřed pokoje nějak ze stropu nebo jak nějakou záclonu nebo co. Že by se to jako stahovalo a oddělovalo pokoj. Já jí jen tak poslouchala a všechen ten hněv hromadila dál. Už mi to přišlo do pusy a nedokázala sem to udržet. Řekla sem jí, že je to můj pokoj a nic z toho tam nechci a že ani nevim, co s nim chce ještě všechno dělat, ale že je to prostě můj pokoj! Pak sem odešla do pokoje už se slzami v očích. Sedla jsem si k topení na malej kobereček, kterej tam mám a hlavu v dlaních. Bylo ticho, ani sem nevzlykala. Ale prostě sem brečela. Ale né tak šíleně. Jenom mi to přišlo, jako kdyby toho na mě prostě bylo moc v jednu chvíli.
Hrdě to ironický to výrok "Máš ty vůbec někdy špatnou náladu?" :)

Chvíle ticha a rozjímání

11. října 2010 v 23:21 | Nicole |  Moje...
Nezaslouží si tohle. Ale musela jsem. Je úžasný.

Tvářilo se to jako věčnost. Jeho prsty jak tančili na pomyslné barevné čáře. Každý pohyb byl
kouzelný. Neuvěřitelná smyslnost. Jako když spolu sounáleží. Každý pohyb plný napětí, co
přijde potom. Každé zaškobrtnutí se zdálo jako nešikovné gesto. Každý dotyk jeho pokožky byl
magický. Jako kdyby se čas zastavil. Vše utichlo. Nekonečná harmonie. Neuvěřitelná krása.
Hrál si se svými prsty jen tak sám. Opíral se o lavici. Držel se židle. Jeho nehty jako
kdyby splívaly v tom oslnění. Jeho skvostně hebká a něžná pokožka, jako kdyby říkala "pojď
sem, dotkni se.", jako kdyby on celý se chvěl nedočkáním. Roztomilá maličkost jeho prstů.
Nástroje potěšení. Nástroje něhy. Vábivé nutkání zastavit svůj dech a jenom tak sledovat
všechny jeho pohyby. Úžasný to moment.
Jít víš. Všimnout si jeho vlasů. Svůdných. Lákajíc mé prsty k doteku. Byly zvláštní. Jiné.
Byly nové. Ostříhané. Každý detail mi neunikl. O málo míň jeho zázraku. Jeho svůdného
nástroje, kterým může jen tak pohodit, odkrýt své modré oči a roztát i ten nejzamrzlejší
led. Zázračné.
Džíny. Na centimetr přesné. Tmavší než předtím. Jeho nejkrásnější zadní část vinikla. Dala
nový tvar jeho postavě. Zase z jiného úhlu. Pnuli se mu okolo nohou. Určovaly jejich tvar.
Jeho svůdnost. Všechno se zdálo být jiné. Krásnější. Detailnější. Každá část měla své místo.
Džíny mu udávali směr. Dodávali mu odvahu. Svůdnost. Byl roztomilý.

Zamilovaná a s následky

1. října 2010 v 22:24 | Nicole |  Moje...
S každou bolestnou slzou si čím dál víc uvědomuji, co jsem udělala. Jaký zlý a nevídaný čin
jsem provedla. S každou smutnou písní, kterou poslouchám pořád a pořád dokola a ani
nevnímám, že pořád hraje, mi nic nedochází. S každou popsanou stránkou verši z mého trápení,
každým vyhozeným kapesníčkem, každou ledovou sprchou, když si uvědomím, že to je jen v mých
snech, trpím. S milionem myšlenek, honících se mi hlavou, se vší tou bolestí. Pokaždé je to
stejné. Usmívám se, jsem šťastná - zprvu. Jenom čas, který tíží mou mysl vše překazí. Sny
zmizí. Neprospané noci plné přemýšlení, přemítání toho, co by mohlo být. Každodenní výčitky,
chvíle smutku a neskonale dlouhotrvající bolesti. Reálná naděje, která mizí. Všechny pocity,
které tajím. Všechna bolest, kterou nikdo jiný necítí. Každá chvíle mě tíží - neměla bych
myslet. Každá vzpomínka mě zabijí - neměla bych cítit. Má mysl mě zabíjí. Moje srdce
nedokáže zastavit myšlenky na něj. Jenom jedna malinká, jedna jediná vzpomínka, mě ničí.
Trhá mě na kusy. Nechce ustoupit, chce milovat. Chce být šťastná. Jedna jediná myšlenka mě
dokáže zastavit. Dokáže mě nabýt. Dokáže mě zabít. Dokáže odhodlání. Vzbudí ve mě nesmírnou
radost, když si uvědomím, že se může stát skutečností. Neskonalou touhu v poznání.
Nekonečnou zamilovanost. Avšak tohle vždy končí. Uvědomím si svět. Uvědomím si prostředí.
Uvědomím si nemožnost. Ano, nemožnost mě drží. V reálném světě jsou totiž moje myšlenky
nemožné. Nesplnitelné. Proto začínám šílet. Srdce se začne bouřit a trhá mě na kousky. Nemá
rádo, jak si s ním zahrávám. Chce lásku. Lásku od něj. Od něj a lásku nemožnou. Moje srdce
má nepřekonatelné cíle. Neuskutečnitelné. Proto tak trpím. Je to tak pokaždé. Pokaždé mě
chce zaživa roztrhat, když se mu neplní myšlenky, po kterých prahne.
Ano, jsem zamilovaná. A takhle to dopadá...