Září 2010

Vražedný korzet

21. září 2010 v 22:51 | Nicole |  Horory
Když jsem to psala, měla jsem tendenci psát místo "korzet" "kazajka" :D


Závislost

20. září 2010 v 0:42 | Nicole |  Moje...
Je jako zářící tečka ve tmě. Je jako nejzajímavější exemplář v muzeu. Krásná. Je jako druhá; druhá ta, co mi chybí. Je jako strhující film, který je nutno vidět víckrát. Úžasná. Je jako uzavřená kniha, ze které smí číst jen ti nejlepší. Je jako padající vločka, která si užívá každé chvíle. Zajímavá. Je jako naděje, která nezhasíná. Je jako úsměv, který vnáší do rozhovoru radost. Je jako nerozbitné zrcadlo, které nemá rádo svůj odraz. Skvělá. Je jako první jarní květina, která vnáší do života radost. Je jako moře, které skrývá mnoho zajmavostí. Je jako domeček z karet, který se, bohužel, každým zfouknutím zhroutí. Nešťastná. Je jako duha za deště. Je červená v černobílé.  Je jako hvězda, která nikdy neuhasne. Jedinečná. Je jako měsíc při úplňku - krásný, zajímavý, úctyhodný, k zamyšlení, k pochopení, lákavý, zářící, snící.
Ona jediná chápe. Pochopí. Radí a neví si rady. Jediná z těch 30 lidí mi vzala dech. Okouzlila. Je jako virus, který zasáhne celé tvé tělo. Jako droga s tím největším absťákem. Prokouknu jí celou. Vidím i to, co je skryté (:D). Je jako dětská hračka, kterou když dítě vidí, nikdy ho neomrzí a je rádo. Je jako vítr, jako hurikán, který provětrá ty nejmenší a nejzanedbatelnější říčky.
Zamilovala jsem se ♥

Tak..pozitivní(?) příspěvek?. Myslím, že ano ;)
Když JÍ miluješ, není co řešit...

Zamiloval se

19. září 2010 v 0:30 | Nicole |  Moje...
Může se zdát, že to další depresivní příspěvek. Neděste se, opravdu je.


Když byl malý, smál se, škádlil ji a dostal první pusu. Myslel si, že autíčka má také
ráda...
Když vyrůstal, upoutával na sebe pozornost. Každý den čekal, kdy mu zadá další domácí
úkol...
Když se zamiloval poprvé, bylo to něco nového. Neznámého. Vzrušujícího... Když se zamiloval
poprvé, naplnil ho zvláštní pocit. Celé tělo se chvělo. Srdce vylévalo tuny žhavé lávy.
Hlava přestala fungovat. Náhlý přísun tepla, když byl vedle ní... Když se poprvé zamiloval,
věřil v lásku navěky. Když se poprvé zamiloval, nemohl usnout. Nemohl se soustředit. Nemohl
myslet na nic jiného, než na ní. Když se poprvé zamiloval, věřil v nemožné. Létal.
Něco, jako tvrdý dopad, mu přinesl čas. Něco jako bolest, když miliony malých jehel mu
obklopují srdce a rozrývají do nekonečna. Něco jako prázdno, když se hlava vzpamatovává.
Něco jako neklid, když mu tisíce výhružných očí nedá spát. Něco jako tma ve dne... Ona
přestala milovat. On však nezapomněl a miloval.
Zamiloval se podruhé. Byl ostražitý. Spadl do toho znovu. Silný pocit bezmoci. Pocit
šťastného srdce a bezstarostné hlavy. Příliž mnoho úsměvů na tváři. Mnoho vzpomínek radosti
a lásky. Dny splývaly dohromady. Rozum odcházel. Srdce se uzdravovalo.
Avšak nebylo dlouhého trvání. Ostré šípy bodaly do srdce. Krvácelo. Slýchal své myšlenky. 
Anonymní rady. Tělo si s ním dělalo, co chtělo. Ruka řezala ruku. Nohy stávaly na prahu
velké budovy. Tělo se nechtělo přestat koupat. Hodiny a hodiny bezmoci a utrpení. Smích z
obličeje zmizel úplně. Srdce přestalo bít tak inenzivně. Oči se z oblohy snesly na zem a
nikdo už neviděl tu bolest v nich.
Když se zamiluje teď, je to jiné - většinou neopětované. Bolestné. Srdce rvoucí každou
chvílí, když ji vidí. Stálý pocit bezmoci. Když se zamiluje teď, nevěří v zázraky ani lásku.
Nevěří na radost ani štěstí. Když se zamiluje teď, bolí to...
Je stále zamilovaný a umírá. Nikdo však neví a netuší. Není v jeho kůži, aby cítil tuny té
bolesti. Nedokáže si ani představit, jak moc ho to užírá, jak moc ho to ničí... tu bolest v
hrudníku, skrývané tuny slz, žádné teplo...
Když srdce mizí, hlava už nepřemýšlí. Jediné, na co myslí, je klid. Klid kterému se
nedostává. Je třeba malé pomoci...Au!

Totální nesmysl

7. září 2010 v 22:53 | Nicole |  Moje...
Jen tak na začátek.. Teďkon sem se vybodla na úkol z Peku (máme mít napsanejch 40 stránek z nějaký knížky a je to vopruz), ale tohle mě baví víc. Což i připomíná, že ve škole mě děsně iriduje čeština! Když pomyslím na to, že budem psát tak jednu slohovku za pololetí..ou! To se mi vůbec nelíbí..
Sice nevím, kdo to všechno bude číst, komu se bude chtít zabejvat mejma problémama, ale někam se prostě vypsat musím.
Totálně se nějak nechápu posledních několik dní. Jen tak sem přemýšlela a přišla na to, že jsem zamilovaná, ale ani porádně nevím do koho. Jo, zní to opravdu divně, ale je to tak. Sama to nechápu. Asi sem se nějak zcvokla. Je mi prostě nějak tak divně. Když.. on teď každý někoho má. Každý s někým tráví volné chvíle. Každy je zamilavaný a pro tu osobu by udělal cokoliv na světě. Každý se líbá na ulicích, objíma při měsíci, na sedačce u filmu, píše zamilovaný smsky. Prostě všelijak si užívá lásky. Ne, nezávidím jim. Jenom konstatuju, že si připadám nějak sama. Sama v těch chvílích, kdy nejsem s mýma,navždy, největšíma láskama (kámošky). Nikdy jsem necítila takovou prázdnotu. Nikdy jsem se necítila tak osamocená a nechtěná. Pořád toužím mít toho mého vysněného "prince", se kterým jsem skoro každý den, objímám se s ním, líbám ho, směju se s ním a prostě si všelijak užívám té zamilovanosti. Copak ale u mě to jde? Zamilovanost je u mě normální věc. Já jsem zamilovaná pořád. Bohužel neopětovaně. Nějak mě to už zevnitř užírá. Já si prostě nedokážu nikoho najít. A i kdyby jo, tak by mi to stejnak nevydrželo, protože se chovám jako malej fagan. Neumím se s nikým bavit. Neumím dát najevo svoje city. Neumím ani toho dotyčného oslovit. Jak já to na sobě nesnáším. Ale co, zvykla jsem si.
Když už jsme u toho zamilování, tak je tu jedna určitá osoba..no, nedá se říct, že bych ho milovala, já ho ani pořádně neznám.. ale prostě.. nějak mám ten svíravý pocit, když ho nevidím (což bylo už hodně dlouho). Nějakým zvláštním způsobem mi prostě chybí. Ten jeho úsměv, vlasy a ta jeho postava. Ano, přiznávám, že nejsem an hubený, ale jemu nejde odolat. I když jsem se s ním nebavila jako vůbec, tak mi přijde, že my dva s k sobě nějak hodíme. Jo! Jasný,já vim! Kecy! Ale prostě mě to nějak tak přijde. Přijde mi, že toho máme hodně společnýho, že bysme si bájčně rozuměli. Ale ne, to už se nestane. On mě nesnáší... :(

Novej školní rok

2. září 2010 v 18:15 | Niqui |  Moje...
Tak jó, fájn, je to zase tu. Novej školní rok. I když to nevypadá, tak ano, opravdu chodím už do druháku. Ohh, jak užasné to vidět napsaný na šatně a třídě. Nevím proč mě to tak dostává. Asi proto, že to všechno tak rychle uteklo. První den? Normál. Sedět ve předu hned před katedrou, byl můj dlouholetý sen. V prváku sem si na to ale už zvykla. Teďkon si budu hlavně užívat společnost trhlých lidí, která sedí za mnou. Ano, myslím tím ty dvě osoby, který jsou také tak nenormální, než zbytek normální trapný třídy. Jojo, to bude rok! Těším se. Předem se nestydím řvát "Au, moje tváře!". Už vidím tu pravidelnou dávku smíchu každej den. Auč! Cool.
Jinak začátek (hlavně dnešek) je mocnej. Dneska jsem totiš strávila většinu odpoledne s mojí mámčou. Udělala mi nehoráznou radost, kdžy mi koupila new bágl. Uplně mocnej je! A barevnej. Shh. Od tý doby, co jsem přišla domů, jsem ho nesundala.  Pak mám už nakoupený učebnice. Jestly můj pocit, že jsou všechny, je mylný, tak se půjdu zahrabat. Ale což.
Poslední dny..měsíc asi tak..ujíždim na Kelly Clarkson. Uplně božská to ona! Ty její nabitý písničky, ty její vejšky. Obdivuju a poslouchám každej den! Uplně jako dobrá nálada z toho. Pak Gym Class Heroes. Jo, jednu jsem si od nich uplně zamilovala. I když všechny jsou boží, tak ta jedna. Shh!
Novej mobil...Jo, iPhone. LG Kp500, tuším. Je cool, ale mám zaprasenej displey, ale což. Písničky se do něj přidávaj pomalu, to se musí uznat. A moc mě iriduje, že když fotím, tak ten zvuk tam prostě je a nejde to vypnout. No nesmějte se! Ono to fakt nejde! Šmejd!
Kluci. Ah. O nich bych mohla psát hodiny a hodiny, ale už mě to začíná unavovat. Hlavně z jednoho nejmenovaného města HM jsou totálně cililink dobrý den vynčuju. Fakt tydýti jako, co vám mám povídat. Šak jo, moje zjištění, že jsem na mladší se potvrdilo..A co?!
Mamky poslední dobou šílej. Zvlášť ta moje. No co to sem budu vypisovat. "Niki, už se s těma lidma nescházej.." "Niki, ty mě opouštíš..". Ohh. Deptá mě to. Ale co, je pořád stejnak mega super,  když takhle nekecá.

Okey, videa mi sem nějak nejsou přidat. A ta songa od GCH "Viva la White Girl" je na youtubku sice několikrát, ale ani jedna není ta originální jak mám já. Jedině živě, ale to není ono. A Clarkson?  Tak si poslechněte její album "All I Ever Wanted" ;)