Stále žiješ?

3. května 2017 v 23:13 | Nicole |  Moje...
Ano, to víte že jo. A pořád nezajímavě..
 

"Kólbenka" aneb práce ve fabrice

10. ledna 2016 v 0:25 | Nicole |  Moje...
Ještě před dvouma rokama jsem si jako naivní holčička pořád říkala "půjdu dělat kamkoli, jen ne do fabriky!". Avšak život není vždy tak hezký, jak si ho vysníme..

Ozvěna po letech

24. října 2015 v 0:05 | Nicole |  Moje...
Tak nějak sem chtěla napsat článek už včera, ale zavrhla sem to a nevěděla sem tak nějak dohromady, co napsat. Tak to napíšu teda dohromady.
 


Me reborn

13. října 2014 v 1:24 | Nicole
Tak nějak náhle se mi změnil svět. Nebo aspoň se změnilo něco, co se mnou zatím pasivně mává, abych změnila svůj život, svůj styl života a začla konečně žít. Zrádný wowko už mě nebaví, nenaplňuje, nechci už celý dny sedět u kompu jak pecka a nikam nechodit, nic nezažívat a ničím do světa nepřispívat. Předevčírem jsem si začala hledat na netu nějaký vydavatelství a do některých jsem napsala, jestli bych měla možnost u nich něco psát. Dneska jsem si vytvořila životopis, založila účet na prace.cz a reagovala asi na 5 nabídek prací. Jsem se sebou spokojena a tak doufám, že mi tenhle elán a chuť chtít něco dělat zůstane.
A ano, vejška už mě nebaví, nenaplňuje mě, a všeobecně zastávám názor, že k ničemu nepomáhá. Teda určitě mě ne. Prozatímní životní cíl byl dodělat maturitu a ta už je za mnou, tak mám splněno. Tak doufám, že se nějak pohnu..

3... 2... 1... to utíká!

3. září 2014 v 3:51 | Nicole |  Moje...
Prázdniny jsou už skoro za mnou, jen poslední hezký měsíc zbývá. Strašně, fakt STRAŠNĚ to uteklo a ani se mi tomu nechce věřit. Nic zajímavýho ani produktivnýho jsem nedělala, jen seděla u kompu a pařila wowko. A to sem plánovala řidičák, odjet někam do chatky a zkoumat zákoutí republiky, fotit a nahrávat kousky hezkých dnů a na konci prázdniny z toho udělat zajímavý video, učit se na zkoušku v září, ale.. prostě ne, nebyla nálada, žádná energie ani nadšení.. V celku to byly prostě prázniny na prd.
Ale také se stalo něco, co mi třeba v budoucnu změní život. Dala jsem se do pečení! A to díky Ro a jejím videům, který jsou opravdu kreativní a člověk jen žasne. :) Tím pádem jsem vyrazila do města a nakoupila pár vymoženůstek, který mi pomohou k lepším výsledkům a dekoraci výtvorů. Ale ovšem, že mi vše nešlo hned jako po másle - pár připálených věcí se našlo. Jo, práce cukrářky by mě bavila, bavilo mě se koukat na ten pořad o dortech, co běžel v telce a je to kreativní práce, takže něco pro mě.
A taky mě pořád svědí představa o bytečku jen pro mě a šmudlouše. Už bych chtěla, abysme měli práci a hezky si žili spolu někde v klidu a měli úžasnej byt. Jen prostě tak nějak pořád čekám na zázrak, že ke mě někdo příjde a nabídne mi tu nejúžasnější práci, která by mě bavila a byla by dobře placená. Ah, čistá naivita, ale ano, pořád sním.

Téma týdne: Uvězněn ve vlastní kůži

21. července 2014 v 20:03 | Nicole
Každej je nějakej. Stylovej, oblíbenej, neoblíbenej, divnej, zábavnej, neviditelnej, namyšlenej, arogantní, přátelský, hodný,.... Avšak většinou si jen všichni hrajou na něco, co nejsou. Na něco lepšího a myslí si, že takhle bude život hezčí. Je to hrozná prasárna a neslušnost. Nikdo by se neměl přetvařovat, dělat, že je někdo jiný jen k vůli tomu, aby ho lidi měli rádi, lést každýmu do zadku.. Ale tohle nikdo neovlivní. Každý si žije podle svých pravidel a určuje si, co je podle něj dobré a důležité.

•Třídní zamlklá, neoblíbená holka získá novou ukecanou kamarádku a svou starou kamarádku s tou novou pomlouvá a pořád za ní dolejzá a myslí si, že je lepší a společně tu starou kamarádku pomlouvaj aj před jejíma očima. Ale vždycky ke konci dne se té staré kamarádky ta šprtka ptá, co se jí zase stalo, že se k ní chová hrozně a že jí nic neudělala..
•Matka samoživitelka, na první pohled moc báječná a přátelská ženská, řekli byste, že nikdo hodnější bejt nemůže, ale omyl. Před každým se přetvařuje a za jeho zády ho pomlouvá a vůbec si neuvědomuje, že se přetvařuje. Prostě nedokáže říct pravdu do očí a radši strpí každýho, ať je sebevíc otravnej nebo divnej, je na něj milá a pak ho pomluví..
•Nagelovnej frajírek, co si každej tejden mění barvu vlasů. Snaží se bejt děsně stylovej a vykřikovat do světa "Já mám svůj styl, troubové", ale přitom se opičí po kdejakym jeho idolovi a chce se mu podobat co nejvíc, získát jeho manýry a chovat se stejně jako on. Používá nejnovější stylový nadávky a hlášky, fotí úžasný selfie pózy a myslí si, že je lepší než všichni.
•Milý, slušný, přátelský chlapec, který je vlastně pod svou slupkou pěknej perverzák a nestydí se použít nevhodná slova i přesto, že vás sotva zná.
•Obyčejná šprtka, kterou změnila střední. Začala se chovat a oblíkat jako nějaká hérečka a myslet si o sobě taky dost. Kupovat značkový věci, hlavně co nejdražší, aby natruc ochudila svou už tak né moc bohatou rodinku.

Ano, druzí se krásně soudí. Ale mám tu odůvodnění - znám je, tak je soudit mohu. A mrzmí mne to, takhle by se lidi chovat neměli. Ale co, ať si každej dělá, co se mu zlíbí, že. :)

TAG - 100 otázek, na které se nikdo neptá

13. července 2014 v 2:07 | Nicole |  Rozhovory

Tak nějak se momentálně nudím a spát se mi nechce, tak mě takhle napadlo, vyplnit tuhle blbůstku, tak pokud jste lačni po vědomostech, tak s chutí do čtení.

Téma týdne: Takový ten pocit

2. června 2014 v 23:52 | Nicole |  Téma týdne
Takový ten pocit, když vám v hlavě po několika hodinách svitne to, co jste měli říct několik hodin před tím. Nějaká fajnová hláška, odpověď, zpestření situace, nadávka. Vždycky se za to děsně proklínám, protože to, co mě napadne potom, stojí většinou za to! :D
Takový ten pocit, když vám srdce buší nezastavitelně, splašeně, když jste nadšeni a plni energie a máte pocit, že byste zvládli překonat všechny překážky světa a chcete dělat to a tamto najednou.
Takový ten pocit, když potkáte starou lásku a vrátí se vám všechny vzpomínky z minulosti. A v tom horším případě se vám šíleně rozbuší srdce a vy nevíte proč.
Takový ten pocit, když se vaše srdce zdá rozpadnout na milion kousků a už nikdy se neslepit dohromady, když se trápíte kvůli lásce. Ten stav dušení, svírání žaludku a permamentních slz.
Takový ten pocit, když jste introvert a ve společnosti neznámých lidí se vás ptají, proč si neužíváte a vy se jen kocháte pohledem na ostatní, hodnotíte atmosféru, osobnosti a přemýšlíte o milioně různých myšlenkách.
Takový ten pocit, když máte chuť se rozplynout, když vidíte, jak venku brutálně prší a zároveň brutálně svítí sluníčko. Fakt moc rare báječná věc.
Takový ten pocit, když chcete zastavit čas a strávit tu krásnou chvíli tulení, mazlení a pocitu bezpečí a spokojennosti se svou drahou polovičkou co nejdéle.
Takový ten pocit, když jdete po ulici oblečeni jako blázni barevně a nebo až moc výstředně a lidé na vás zírají a mají vás za blázny.
Takový ten pocit, když máte svůj vlastní svět a nikdo neví, jak hezky si v něm žijete a nechcete se probudit. A také vás nikdo nechápe..
Takový ten pocit, když jste sami doma, pustíte si hudbu na plný pecky a jen skáčete a blázníte, dokud se totálně neunavíte.
Takový ten pocit, když si myslíte, že na vás všichni koukají, když vejdete do místnosti plné lidí.
Takový ten pocit, když se chováte jak malé dítě a chcete, aby se o vás všichni starali a zajímali, ale zároveň nechcete, aby vás jako dítě brali.
Takový ten pocit, když vás lidé mají rádi za to, že jim děláte radost, vytváříte úsměv na tváři a obecně děláte jejich život snadnější k žití.
Takovej ten pocit, když se za vás někdo stydí a vy máte chuť začít dělat ještě větší ostudu.
Takovej ten pocit, kdy se máte chuť smát a škodolibovat člověku, kterej se chová uplně dementně. (Nemyslím bláznivě, ale tak, jak by to žádnej člověk nepochopil - chodit pořád někam ven, když je nemocnej už několik měsíců, trápí se kvůli lásce, ale nechce být se svou polovičkou..)
• Takovej ten pocit, když ti někdo pochválí nějakou věc tobě vlastní. :)
Takovej ten pocit, když jste mátohy a celej den nic neděláte, jen sedíte na zadku.
Takovej ten pocit, když jste healer v bg a opačná frakce se na vás zaměří a seběhne jak na supa. :D
Takovej ten pocit, když najdete spřízněnou duši a svět je hned barevnější.
Takovej ten pocit, když jste strůjci svého osudu, páni svého života a nikdo vás nemůže zastavit. :)

Stará láska nerezaví

12. května 2014 v 1:31 | Nicole |  Moje...
Poslední dobou je všechno takový až moc nečekaný a zvláštní, překvapující.. no nestačím se divit. Ten pocit velkého debilního úsměvu se mi zase vrátil a všechny vzpomínky s ním. A bohužel taky choutky. Všechno ve mě je najednou popletený a já nevím, co za tím je. A ani nevím, jestli se z toho radovat a nebo se bát. Hned bych změnila minulost a udělala všechno jinak, jen kdybych věděla, jak to dopadne. Sem tam mě popadne taková melancholie a říkám si, co by bylo, kdyby.. Kdybych se odhodlala už dřív, když tu seděl vedle mě a volal si s kámošem, kterej se ho ze srandy ptal, jestli sme na to už skočili.. :D :D A všechny ty chvíle strávený venku a tak.. Jak to bylo nádherný, jen až moc nevinný, že z toho nic nebylo. Nejbáječnější kluk to pro mě ale pořád zůstane, a to nezměním, a ani nechci. Zaslouží si, aby měl někoho, kdo mu říká, jak je úžasnej.
Budu se holt muset spokojit s tím, že mám taky platonickou lásku, která je nadosah ale přitom není. (Jak má Jana :D) I když taková představa ani není špatná. Ale říkejme tomu spíš bezva kámoš na obdivování. :D
Cold never bothered me anyway.

Poprvý sem jí slyšela naživo na Majálesu a hned sem si jí zamilovala. Ty housle tam, ahh...

A co vy? Taky Vás mrzí něco, co by jste ve svém životě udělali jinak, kdybyste měli tu možnost?

Téma týdne: Závislosti

4. května 2014 v 23:09 | Nicole |  Téma týdne
Ahh, tak dlouho jsem čekala na nějaké fajn téma týdne a ejhle.. je tu!

Takže závislosti.. No, co k tomu? Každej nějakou má, každýho ovládá něco, bez čeho nemůže na tom ošklivém světě být. Ať už to je nějaká osoba, písnička, film, jídlo, spot, hry atd. A jo, většinou je to nepříjemný společník, ale co už, žijem, tak co.

Moje závislosti.. no já jich mám :D
• Sladkosti - sem děsnej sladkoholik, bez denní dávky cukru bych nepřežila den. A navíc dodávaj dobrou náladu.
• Loki - jak jistě víte, tak moje nejnovější závislost. :D Ale tím samozřejmě myslím Toma Hiddlestona!
• Hudba - taky takovej denní šálek kávy. A pořádně nahlas!
• Přítel - ano, nerada to přiznávám, ale je to tak. :D
• Wowko - pořád pořád pořád se mě držííí!
• Maso, a hodně kořeněný!
• Barvy - potrpím si na barevných věcech, ať už to je jídlo, oblečení, zdi,..

A zrovna si nevzpomenu, jestli je nějaká další nebo několik dalších, ale tak to nevadí :D

A jakou máte vy? Stydíte se za nějakou? Dokázali byste si představit život bez vaší závisloti? :)

Moje virální zábava

3. dubna 2014 v 15:00 | Nicole |  všechnomožný...*
Tak nějak se s váma chci podělit o mojí youtuberskou zábavu, neboli prostě odběry, který mi vždycky zvednou náladu a sleduji je pořád.
Beoušek - na něj sem narazila poměrně nedávno a dost mě chytl jeho způsob vyjadřování, ty jeho originální kecy a obecně je celej báječnej. Fakt se vždycky těším na jeho nový video, protože člověk se u toho fakt pobaví! :D Hraje fakt různý hry a člověk si u něj najde oblíbení.
Crafák - závislost na něm je už několikaměsíční, taky má báječný kecy, pozdravy a příjemnej hlas, kterej se dobře poslouchá. Fakt milej človíček, kterej ví, jak zvednout náladu. A taky jedinej člověk, od kterýho jsem schopná se koukat na mnou nesnášený minecraft. :D
Lou - milá mladá holčina, co radí jak se dobře a hezky nalíčit, dáva tipy a návody. Sice se o make-up fakt vůbec nezajmám, ale na ní se krásně kouká a každý video od ní shlídnu. Má taky fajnovej hlas a všechno jí fakt sluší.
Vidrail - můj nejnovější objev. Netušila jsem, že jeho videa budou tak záživný a zábavný, když sem se poprvé koukala na nějakej jeho vlog. Ale fakt je úžasnej, má příjemnej hlas a moc hyperaktivní vystupování, což člověka hned zaujme.

A to je zatím vše! Kdybyste měli další zajímavé návrhy koho shlédnout, tak sem s nimy.

Milé léto, jak já tě...

31. března 2014 v 13:45 | Nicole |  Moje...
Dobře, je sice ještě jaro, ale já tak nějak beru, že v roce je jen léto (teplo) a zima (zima). A dospěla jsem ke krásnému konstrastímu závěru:

"Miluju zimu, nesnáším zimu.
Miluju léto, nesnáším léto."

Asi si říkáte, co to tu píšu za nesmysly, ale je to tak. Miluju zimu, protože je sníh, vánoce, led a taky jedinej čas v roce, kdy mě je teplo, ale zároveň jí nesnášim, protože se mi brutálně zhorší ekzem. Miluju léto, protože je hodně volna, hezký panorámata všude, ekzem se zase naopak brutálně zlepší, že to vypadá, že žádnej sem nikdy neměla, nadruhou stranu mám brutální alergii a je mi děsná zima a připadám si jak blbec, když v parnym teplu nosim mikiny a tak. :D Hold to je můj ošklivý úděl, no.
Každopádně už jsem navštívila párkrát chalupu a bylo to tam báječný, už se těším na první grilovačku, jak se nadlábnem.
A taky se nejvíc těším na výlety na Stéblovou, protože minulej rok to tam bylo taky báječný, tak se počachtáme i tenhle rok. :D
A samozřejmě na Seč, už třetím rokem. ^ (a doufám, že se tam setkám s Arašídem! :D)

Další dávka do wow deníčku

10. března 2014 v 1:44 | Nicole |  World of Warcraft
Tak nějak mi bylo poslední dobou smutno, že na wowku už se mnou nikdo nehraje. Potom, co měl D* s L* problémy a hádky s nějakýma lidma, tak hráli jen tanky. A Káíka to už taky nebavilo. Tak sem si trochu poequipla paladina v icc pro lowky, vyexpila druida na 80 a rozjela denní dávky rhcček, abych nabrala triumphy a frosty a mohla si za ně koupit další zajímavý přírůstky. No ale každopádně D*, L* a aj Káík se zase na wow vrátili a už je to nějakej ten tejden, co raidujem.
Včera jsme byly icc 25 s jednou guildou, co radši menovat nebudu. D* se domluvil s nějakym svym známym, co měl bejt zrovna jeden z RL, a zamluvil tam 4 místa pro nás. Na mumblu jsme ještě kecali o tom, jak ty lidi z jeho guildy jsou suprový, že vytočej 12k a že nevadí, že my točit nebudem, že to tam vytočej za nás. Tak jsme si mysleli, jaký máme zas jednou štěstí na lidi a že nepůjdem s worldem a že dáme třeba už aj konečně LK. Bohužel, zase to byl omyl.. Než měl raid začít, tak sme si museli stáhnout TSko, protože oni mumble nepoužívali, což bylo první takový mínus, že nikdo z nás s tím neuměl a bylo to tam všechno jiný a mě se to tam nelíbilo. :D Ale nakonec sme to zvládli. Tak jsme začali a ano, už hned na začátku trable - o hodinu později, než se mělo jít. Ale to nikoho nenapadlo, že to bude tak děsný. Každopádně abych to shrnula - nebyl to raid, byl to babinec! Né, že by tam byly holky, ale ty RL a ostatní pořád kecali a kecali a prostě o ničem a bylo to únavný.. a raid jako takovej prostě uplně bídnej. 12k tam vytočil jen jeden hunter a ostatní max 10k, takže skutek utek a vychloubali se uplně marně.. Já, D* a Káík sme byli pokaždý v první desítce a někdy i v první pětce v dmg. Každopádně jejich vyhlídky, že dáme LK byly taky bídný. Šli jsme to v kuse skoro 6 hodin a dali sme to, co bysme normálně dali i s worldem, ale za kratší čas. Takže ani Sindra, Prof a LK dole nebyli. Totálně nám to zkazilo náladu a vyšťavilo, takže s nima raid už nikdy! :D
Taky chodíme na IDčka Zul´Gurub na mounty a už se nám jednou poštěstilo, teda - jen L*, protože ho vyhrála! :D A v Tempest Keepu pořád ne a ne padnout fénix :(

Téma týdne: Fantazie

2. března 2014 v 22:55 | Nicole |  Téma týdne
Fantazie je báječná věc. Je to společník, který mne doprovází na cestách životem, které nemusejí být zrovna vždy růžové.
Vždy jsem byla snílek, a představovala si svět jinak než ostatní. V mé šílené mysli jsem si ho přibarvovala pestrýma barvama, domýšlela si různá vylepšení k všedním situacím a představovala si určité lidi na ulici, jaký asi mají osud a kým by byli, kdyby žili v pohádce. Někdy mě z toho až mrazilo, ale bylo to krásné zpestření každodenního nudného světa.
Pořád sním o létání v oblacích, možnosti být neviditelná, číst lidem myšlenky a být hrdinkou, na kterou svět čeká.
Pořád mám očka otevřená dokořán a čekám, jaké nové dobrodružství mě čeká.
Pořád se mě drží dětská zvídavost a chuť prozkoumávat svět.
Fantazie mi pomáhá se vypořádat se vším, co mě potká, dodává mi odvahu a cítím se silnější, když si představím, že jsem. Bez fantazie bych to nebyla já a ani si svět nedokážu představit. Ta možnost utéct do svých představ, do svého vysněného světa, když se proti vám celý svět spikne je prostě.. nenahrditelná.

I´m thankful.. for you

17. února 2014 v 23:46 | Nicole |  Moje...
Tak, jak plyne čas, jak se všechno okolo mění, jak tisíce neznámejch lidí choděj kolem mě, tak jsem čím dál tím vděčnější za ty lidi, co jsou tu se mnou a pro mě. Co při mě stojí, rvali by se za mě, jsou moji strážní andělé a díky nim je svět báječnější.
Stačí je jeden den strávenej s blízkejma a hned mě naplní pocit neskutečný radosti a spokojenosti.
Moje mamka (Jarča :D).. nejbáječnější to ženská na světě, můj vzor, vždy jsem chtěla být jak ona. Nejvyrovnanější člověk, vždycky báječně naladěná dobrou náladou a s úsměvem.
Jana.. byla tu vždycky pro mě, i když byla kilometry daleko na dlouhou dobu. Ty zážitky s ní, zkušenosti, miliony debilních fotek. Bože, ženská, žeru tě!
AndreJa.. jo, posledních několik let je jinejch, než jaký to bylo v dětství, ale teď jako náhle k sobě máme zase blíž a nový báječný zážitky jsou v dohlednu. Taky jsem za tebe ráda a už si nedokážu představit život bez tebe.
Káík.. nic mě v životě nemohlo potkat lepšího než ty. Zachránil jsi mě v tý chvíli, když jsem to v životě děsně potřebovala. Kdoví, co by se mnou teď bylo, kdybys mě nenaučil opravdu milovat. Slova nestačej na to, aby vyjádřila, co pro mne znamenáš.
Babička, děda, strejda.. zbytek mojí rodiny. Udělali by pro nás všechno, pomáhaj nám, když to potřebujem, jsou tu vždy pro nás a já si toho nesmírně vážim. Lepší rodinu bych si ani vysnít nemohla.
Arašíd.. ty zážitky s tebou taky báječný. Výlety, akce, hodinový psaní.. nejlepší kamarád jsi vždy byl a vždy zůstaneš, i když jen většinově virtuální. Vždy mi dokážeš zvednout náladu a zahnat nudu.
Takovej ten fajnovej pocit, že na tom světě fakt někoho máš.. umřela bych pro vás, jste nejlepší. Děkuju za to, že jste tu pro mě.


Další články


Kam dál